Zvláštní přenosný experiment Sony HT-AX7
S označením soundbar jsme zde dost na hraně, výrobce modelu HT-AX7 říká „přenosný systém domácího kina“. Přenosnost spočívá v tom, že je zařízení poháněno vestavěným akumulátorem, případně jej připojíte USB-C kabelem k napájecímu adaptéru, ideálně s výkonem 15W a vyšším. Ten však v příslušenství nenajdete.
Sony HT-AX7
V zásadě jde však o vyšší a užší soundbar s dvojicí dopředu hrajících širokopásmových měničů a s dvojicí pasivních rezonátorů pro podporu hloubek.
Na horní straně najdete dvě kulaté odnímatelné bezdrátové reprosoustavy. Ty na hlavní jednotku položíte na výstupek s konektorem, který je mírně fixuje na místě a zároveň dobíjí. Škoda, že tomuto výstupku nepomáhají magnety, takto vám při přenosu snadno odpadnou. Pokud jsou připojeny pro nabíjení, na zvuku se nijak nepodílí.
To nastane, když je odpojíte a umístíte za sebe, tlačítkem „sound field“ aktivujete umělé rozložení zvuku a sedíte v jeho epicentru. Vzhledem k tomu, že jediným „vstupem“ pro zvukový signál je Bluetooth, tak nelze čekat diskrétní oddělení zvuku pro zadní kanály, vždy je to jakýsi umělý výpočet. Ze zadních kanálů tak nečekejte přesně (a logicky) umístěné ruchy, ale rozšíření pocitu prostoru zvuku do prostoru kolem vás.
Výrobce u systému nikde nezmiňuje podporu jejich vlastního formátu 360 reality Audio, ale je fakt, že pokud jsme jednu a tu samou skladbu pustili ze služby Tidal jednou ve stereofonním a jednou prostorovém mixu, byl v reprodukci rozdíl – například v All Out Of Fight od Pink hraje ze zadních kanálů v prostorovém mixu zejména klavír a další nástroje a pouze jemné echo hlasu, zatímco při přehrávání stereofonního mixu tam systém poslal mnohem více vokálu. Bohužel celkově hrál mnohem lépe stereofonní mix (a tak to podle nás platí u hudby velmi často) – z hlavní jednotky zněl vokál mnohem výrazněji, plněji, detailněji a konkrétněji. S rozumným nastavením a umístěním zadních soustav však výsledek při přehrávání stereofonní hudby rozhodně nehraje špatně.
Sony HT-AX7
U filmového zvuku hodnotíme pozitivně především výrazný a výborně srozumitelný vokál. Pokud v televizi častěji „špatně rozumíte“, pak se to s tímto systémem významně zlepší. Dobré je také zaplnění prostoru zvukem, což diváka vtáhne více do děje. Horší je již více naznačené – systém nemá k dispozici signály pro jednotlivé kanály a vymýšlí si je ze stereofonního mixu. Proto, i když bouchnou dveře vepředu vlevo, se často stane, že ránu uslyšíte i ze zadních kanálů, což nedává smysl a někdy mi tak přišly zvuky přicházející zezadu trochu rušivé.
V aplikaci Home Entertainment si můžete jejich hlasitost zvlášť nastavit, ale i tak žádný extra výkon nečekejte, zezadu jsou to spíše přišeptávátka.
Samostatný systém nehraje špatně, ceníme plné a hezky prokreslené pásmo středů. Navzdory dvojici pasivních zářičů jsou však hloubky trochu upejpavé, rozhodně více, než jsme vzhledem k velikosti zařízení čekali, ty hlubší rovnou chybějí. Výšky jsou neagresivní a ačkoli objemově nechybí, je znát, že se o vše starají jen širokopásmové měniče.
Cena 13 990 Kč nám vzhledem ke schopnostem a výslednému zvuku připadá poněkud vysoká. Škoda, že systém nemá optický nebo třeba HDMI ARC vstup, a zadní reprosoustavy tak nemohou hrát přesně to, co by při projekci měly – to by pak dávalo větší smysl. Ale pokud vás láká hudba rozprostřená do prostoru a chcete kompaktní přenosné zařízení, mnoho jiných možností nemáte.
Vzhledem k tomu, že jej nemusíte umístit přímo před televizor, ale i třeba na konferenční stolek před křeslo, ze kterého televizor sledujete, není zde velikost místnosti dogma. Výkonem se jinak hodí spíše do menších prostorů.
