„Máme krásnou postupku,“ usmál se Perušič. „Bronz z roku 2016, stříbro o rok později a dnes jsme konečně společně urvali titul.“
Jaký to byl turnaj?
Perušič: Nesmírně náročný, byť to místy výsledkově tak nevypadalo. V ani jednom utkání jsme si ani na chvíli nemohli dovolit povolit, protože soupeři by nás potrestali.
Neztratili jste však ani set...
Schweiner: S tím můžeme být spokojeni, ale několikrát jsme vyhráli nejtěsnějším rozdílem, o dva body, a tam se mohlo stát cokoliv.
Proti komu jste se nejvíce nadřeli?
Perušič: Těžké byly oba zápasy v neděli, semifinále i finále, a také sobotní čtvrtfinále, kdy jsme se Semerádem a Šépkou odehráli dvě vyrovnané koncovky. Kluci hráli moc dobře. Je to jen důkaz toho, že je tady spousta mladých dvojic, které jsou velmi kvalitní a do budoucna nás budou hodně trápit.
Je náročné potvrzovat roli českých jedniček?
Schweiner: Je to úplně jiné, než když jsme na světovce vyrovnanými soupeři, nebo spíše outsidery. Jsme rádi, že je tady plno mladých kluků, kteří hrají s námi vyrovnaně a jsou konkurence schopni. Třeba nás za pár let přerostou a budou pilně reprezentovat.
Měli jste v hlavách, že jste favorité?
Perušič: Člověk si to uvědomuje před zápasem a před turnajem, ale při samotné hře je to tlak jako v jakémkoliv jiném utkání. Je to spíše o tom, abych zapnuli a hráli svou hru.
Před vámi je turnaj v Utrechtu a po té mistrovství Evropy. Vyrazíte tradičně za přípravou do Říma?
Perušič: Z organizačních důvodů jsme se rozhodli zůstat v Praze a potrénovat s mladou nadějnou brněnskou dvojicí Maňas - Sedlák, kteří v Opavě uhráli čtvrté místo a připravují se na evropský šampionát do dvaadvaceti let. Týden s nimi budeme trénovat a pak se vydáme do Utrechtu.
