Dvojchyba při mečbolu vás bude asi dlouho strašit. Selhaly nervy?
Šla jsem servis na riziko, měla jsem servírovat víc na jistotu. Chyba.
Nadávala jste si pak?
A jak. Říkala jsem si: To nemyslíš vážně!
Ani druhý mečbol jste neproměnila.
Zahrát aut po běžné výměně, to se stane. Dejme tomu. Ale ta dvojchyba je neodpustitelná.
Vaše psychika tím dostala tvrdý úder, že? Začátek třetí sady vám pak nevyšel.
Když jste jeden míč od čtvrtfinále a nevyhrajete ho, nikdy na tom nebudete psychicky nejlíp. Ale štvala mě ještě jedna věc: míček za stavu 5:3 v tie-breaku druhé sady.
Lajnový rozhodčí vám tehdy zahlásil aut. Nebyl?
Ne! Rozhodčí udělal hrubku. Třeba by to pak vypadalo jinak. Seženu si videokazetu a prostuduju to.
Budete se trápit?
Jo.
Není to zbytečné?
Je. Ale chci si také probrat, co jsem mohla udělat jinak.
Mohl se ve třetí sadě projevit rozdíl ve věku?
Ne. Petrovová mi připadala ještě utahanější než já. Při střídání stran jsem slyšela, jak hrozně dýchá.
Bilancujte: jaký to byl pro vás Wimbledon 2005? Nádherný?
Určitě dobrý. Dokázala jsem si, že i těm nejlepším mohu pořád znepříjemňovat život.
Mohla jste si zahrát čtvrtfinále na centrkurtu proti Šarapovové...
Příště.
Takže plány na konec kariéry odkládáte? Za týden vám bude třicet.
Hraju dál. Věk je jen číslo, jak říká Martina Navrátilová. Jde o to, jak se cítíte. Jsem na tom dobře. I usínat se vám bude dobře? Doufám. Bez snů o mečbolech.
 Květa Peschkeová v utkání s Naďou Petrovovou. |
