Poprvé ukončila kariéru v roce 1996, před dlouhými osmnácti lety. Učinila tak pár měsíců poté, co ji rozčílila kontroverzní porážka v semifinále Wimbledonu se Steffi Grafovou. Němka si tehdy stěžovala na špatnou viditelnost a domohla se odložení zápasu, v němž tou dobou Japonka dominovala. Dohrávku však nezvládla a prohrála.
V roce 2008 se Dateová-Krummová k tenisu vrátila. Táhlo ji na 38 let, avšak nestala se z ní komparzistka. O rok později, krátce před 39. narozeninami, vyhrála titul v Koreji a stala se druhou nejstarší vítězkou turnaje v tzv. open éře po Billie Jean Kingové (v době triumfu jí bylo 39 let, 7 měsíců a 23 dnů).
Na okruhu WTA působí už spíš jako kuriozita, stále však dokáže soupeřkám zatápět. Loni hrála třetí kolo Wimbledonu jako nejstarší žena v historii. A nedávno došla do semifinále turnaje v Monterrey, přičemž cestou vyřídila třeba světovou třináctku Flavii Pennettaovou.
Jistě, doby její největší slávy už jsou pryč. Před necelými dvaceti lety byla ještě světovou čtyřkou, nyní je na žebříčku na 84. místě. "Když jsem se v 37 letech vracela na okruh, byla jsem o dost silnější než teď," přiznala Japonka. "Ale o konci zatím nepřemýšlím."
Největším lákadlem by pro ni byla domácí olympiáda. Tokio usilovalo už o hry v roce 2016, uspělo až s termínem o čtyři roky později. "2016 by ještě bylo možné. Ale 2020? Leda bych se nechala zmrazit," říká se smíchem.
V necelých 50 letech už by byla na hrách skutečným úkazem. Ale kdo by kdysi řekl, že bude stačit nejlepším i v roce 2014?
