Nic. Tenisovým "očistcem" si prošel každý z tým, včetně velikánů jako USA, vícenásobní vítězové "salátové mísy" Švédové nebo víkendoví soupeři z Německa. A třeba Slováci loni také bojovali v euroafrické zóně - a letos budou hrát ve finále.
Hodně. Nemile ztracený rok v období, kdy má Česká republika hráče, kteří v týmových soutěžích mají šanci na velký výsledek.
Třicetiletý Jiří Novák, pokud mu slouží zdraví, je postrachem soupeřů v daviscupových utkáních. Za vše mluví jeho bilance: 16 vítězných dvouher proti pěti prohrám.
O deset let mladší Tomáš Berdych v Liberci potvrdil, že renomé velkých jmen na něj neplatí. Bývalému druhému hráči světa Tommy Haasovi nestačily na vítězství ani tři mečboly.
Radek Štěpánek, jenž se letos reprezentace vzdal, nevyloučil v příštích sezonách návrat do týmu.
Všichni tři jsou schopni odehrát kvalitní dvouhry i čtyřhry.
Další adepti na místo v tým stojí trpělivě v řadě: Tomáš Zíb, Robin Vik, Jan Hernych, František Čermák coby zástupce řady kvalitních deblistů.
Tak proč ten smutek?
Protože chtě-nechtě má "euroafrická zóna" menší ohlas než "světová skupina". Výrazně se liší prestiž, zázemí, divácká kulisa, mediální podpora i finanční ohodnocení.
Ale hlavně - rozdíly jsou mezi soupeři jsou minimální! Žádná "druhá třída" české tenisty příští rok nečeká!
Stěží možno předpokládat lehký zápas třeba ve Velké Británii nebo v Maroku, procházkou růžovým sadem není ani souboj s tenisty Jihoafrické republiky nebo Zimbabwe.
Proto ten pesimismus. A proto, že zdravý Novák s Berdychem budou v příští sezoně mimořádně silnou dvojicí. Ale bez šance na velký výsledek.
Pětadvacet let se Česká republika pyšnila vizitkou jediné země, která nikdy ze světové skupiny vypadla. "Možná se ta statistika ale přeceňovala," říkají mnozí ve světle záchranářských prací posledních let.
Jednou musel přijít konec. Akorát, že přišel v nejhorší možnou dobu.
