„Bydleli jsme u tenisových kurtů. Nejdřív jsme chodili na tenis se starší dcerou a pak jsme s sebou brali i Báru. Nikdy jsme nekalkulovali s tím, že budeme mít šampionku, všechno šlo tak nějak samo,“ říká Strýcové otec Jindřich, který malou dceru přihlásil do klubu v Německu, aby mohla na tamější turnaje.
Když hned v sedmi vyhrála prestižní turnaj „Sport Scheck“ pro devítileté, bylo z toho pozdvižení. „Podezřívali nás, že jsme zfalšovali rodný list a že je Bára starší,“ vypráví otec. „Nemohli ten úspěch vystát. Říkalo se, že holka ani nechodí do školy a že jenom trénuje šest hodin denně a jí syrové maso.“
Hyperaktivní, charakterizuje dceru otec. „Neumí odpočívat. Jiné děti večer už leží, ale Bára dělá kliky a sklapovačky,“ stěžuje si naoko. „Je nezničitelná. Psychopat po otci,“ tvrdí s nadsázkou maminka Ilona.
V podobně žertovném duchu se odvíjela většina rodičovské konverzace při čekání na letišti v Praze, kam se Strýcová včera vrátila z Austrálie. Mátožná po dvoudenní cestě, ale šťastná, s kopií poháru a plyšovým klokanem v ruce a s trenérem Janem Havlem - někdejším mistrem republiky - v zádech.
„Bojovala a byla na tom dobře fyzicky,“ chválil kouč tenistku, která v semifinále prohrávala s Evou Birnerovou už 3:6, 2:5 a 0:40.
„Měla na mě sedm mečbolů,“ vykládá Strýcová. „Počkej, uber, bylo jich maximálně pět,“ mírní ji trenér. „Tak napište pět,“ kapituluje studentka prvního ročníku soukromé sportovně-podnikatelské školy.
Trénuje na pražské Spartě a na turnajích stráví víc než půl roku. Doma v Plzni moc nepobude. Sotva udělá jak doufá - zkoušky ze španělštiny, poletí do Brazílie. Možná však stihne divadlo, kam ráda chodí.
„Loni se vracela z turnaje na Štědrý den. Letadlo mělo zpoždění a ke všemu nepřišly kufry. Doma jsme zasedli k večeři ve dvě v noci,“ popisuje rozevlátý život maminka a k uvítání dcery z grandslamu dodává: „Oblíbenou koprovku jsem jí sice neudělala, ale králíka sní určitě taky.“
Na základní škole měla Strýcová jedničky, nynější dálkové studium už znamená větší zápřah. „Na španělštinu jsme se v Austrálii ani nepodívali,“ vyčítavě konstatuje trenér Havel, který při cestách přebírá úlohu otce i psychologa.
„Má se mnou výdrž,“ oceňuje tenistka a poťouchle se ujistí: „Viď, Honzíčku?“ Už loni vyhrála Australian Open v deblu s Petrou Cetkovskou. Za chvíli jí snad juniorská sféra bude malá, přestože v ní může zůstat až do osmnácti. „Letos budu hrát i malé turnaje žen,“ plánuje loňská desátá juniorka světa, avšak nechce nic uspěchat. To zdůrazňuje i kouč.
„Titul na Australian Open je z krátkodobého hlediska obrovský úspěch,“ poznamenal Havel. „Jenže za rok může být všechno jinak.“
