JENOM ve finále. Takhle hovoří šampion nad šampiony. Pokud by trofeje uměly hrát fotbal, 32letý Španěl si z těch z Paříže sestaví kompletní mančaft. Jedenáct titulů z jednoho grandslamu, to je výkon z jiné sportovní dimenze. Ale takových věcí je u Nadala víc.
Hrát? Já chci vyhrát!
Podobná debata připomíná věčnou disputaci o tom, zda bylo dřív vejce, či slepice: byl božský Rafa předurčen k panování, nebo z něj takové eso udělal průběh jeho kariéry? Buď jak buď, kolo je v pohybu. A zdá se být nezastavitelné.
I v roce 2018 zatím patří grandslamy jen jemu a jeho historickému souputníkovi Rogeru Federerovi. Jako by ty nejdůležitější zápasy vyhrávali už tím, že jsou. Mentalita šampionů... Zní to jako klišé, ale Thiem i přes své skvělé antukové umění (a nedávný madridský triumf nad Nadalem) prostě neměl dostatečně silnou mysl.
Jak v Paříži říkala Lucie Šafářová, Nadalova vrstevnice: „Je obrovská legenda, tak jako Roger. Když to jednou vyhrajou, je to pro ně skoro normální. Spousta hráčů chce dojít do čtvrtfinále, pro ně je to jiné. Rafa přijede vyhrát. Psychicky je jinak nastavený.“
K tomu se samozřejmě přidávají i schopnosti tělesné. Rafa, jediný svého druhu: jiný Čech na grandslamu Adam Pavlásek přiznal, že kdyby se on a dalších 99,9 procenta profesionálních tenistů pokusilo zahrát onen šílený topspin a la Nadal, tak se dost pravděpodobně neprozaicky praští raketou do hlavy.
Zatím se nenašel nikdo, kdo by to okopíroval. Možná ani nenajde.
Pro antuku se narodil, ale získal i šest titulů jinde (3x US Open, 2x Wimbledon, 1x Australian Open). Jeho tenis na hraně sebedestrukce a dřina vždy až k vyčerpání navíc případné následovníky dopředu připravují na zdravotní patálie nebývalých rozměrů; však si jimi prošel i on.
Ten, který vždycky pozdraví
Proč tedy podstupuje rok co rok dřinu vrcholící oranžovými galejemi? Jak prosté to podle něj je: „Protože miluju to, co dělám. Miluju soutěžení. Miluju sport. Pokud by tomu bylo jinak, po tolika letech kariéry už bych to rozhodně nedělal.“
Federer je takovým vzorem kavalíra, že se občas na jeho nejslavnějšího souputníka trochu zapomíná. Pokud RF platí za definici gentlemana, RN za chodící skromnost – v poměru k tomu, co dokázal.
„Když ho potkáte v loungi nebo jiných našich prostorách, nikdy neodmítne žádost o fotku nebo o podpis. Vždycky pozdraví. Vždycky slušný a hodný,“ říká Šafářová.
Tohle je opravdová pokora k řemeslu, tak vzácná v časech všeobjímajícího chytráctví, kdy ke „slávě“ kolikrát stačí být hodně viděn a nahlas slyšen. Nadalův přístup je sice starosvětský, přesto tak účinný i v 21. století.
Velká slova? Stačí velké skutky.
Nadal opět vládcem Paříže |
„Člověk by měl zůstat skromný. A bylo by navýsost arogantní si myslet, že tohle všechno je normální,“ pronesl v Paříži ještě před 11. triumfem. „Toho, co se mi děje, si velmi vážím. A jedinou možností, abych to dělal dál, je jít každý den na kurt s motivací a snahou o zlepšení.“
Tenis jistě pozná další velké hráče, budoucnost zrodí další velká esa. Ale druhého Rafu už ne; na to je tento originál nezkopírovatelný.
