Když se v ústraní kurýrovala po operaci pořezané ruky, stýskalo se jí po velkých kurtech a po velkých zápasech. Po vzrušení, které přinášejí. Po slasti, jež následuje po vítězství.
Jakou dráždivější výzvu si tak mohla v osmifinále na Flushing Meadows přát, než střet s Garbine Muguruzaovou, čerstvou wimbledonskou šampionkou.
Monstróznější aréna se v tenisové říši nenachází. A jak je impozantní, když se ponoří do tmy a sama září v Queensu jako kolosální lampión... Prime time! Tenis v hlavním vysílacím čase, v nejpestřejším a (aspoň pro Američany) nejlákavějším balení.
Nespěchej tolik, děvče
Sedmadvacetiletá slečna z Fulneku v nedělním představení dosáhla svého nejblyštivějšího letošního úspěchu. Třináctá nasazená zdolala trojku Muguruzaovou 7:6, 6:3.
„Těžko se mi popisuje ta pouť, která mě dovedla až sem,“ řekla v návalu vášní v rozhovoru na dvorci. „Po operaci jsem nevěděla, co se mnou bude. I proto si vážím každé chvíle, každého úspěchu. Přijela jsem sem naprosto bez očekávání.“
Diváci zabouřili. Opět. Většina zná její příběh. Kvitové po přepadení v prostějovském bytě hrozil konec kariéry. Po osmi měsících nastoupila na Ashe Stadium ve šlágru večera.
Zase pocítila vzrušení, které jí tak chybělo. Patrně i proto v úvodu utkání tolik pospíchala. Tlačila na sokyni, jež z předchozích 21 zápasů měla bilanci 19-2 a dere se na pozici světové jedničky. Jenže příliš kazila.
Za stavu 1:4 odvrátila tři brejkboly a její trenéři Jiří Vaněk a David Vydra si v lóži vydechli. „Petra potřebovala vyhrát nějaký těžký game. Dodalo jí to sebedůvěru. Ale stejně jsme byli nervózní jak bejk,“ řekl později Vaněk.
Obecenstvo se postupně rozehřívalo, atmosféra se stávala jiskřivější a její třaskavost vrcholila v tie-breaku, který musel znesvářené sokyně rozsoudit po neurovnaném průběhu.
0:1, 1:1, 1:4, 4:4, 4:5, 6:5, 6:6. Kvitová i Muguruzaová si dvakrát ztratily podání. Češka za stavu 6:5 neúspěšně servírovala na zisk setu.
V ruce stále nemá dost síly, stále úplně necítí dva prsty. Při druhém podání se jí někdy raketa v dlani zavrtí a je z toho dvojchyba. V neděli jich napáchala devět.
Ale tohle je přece jedna z těch velkých bitev, které miluje. Kvůli nimž se narodila, jak sama tvrdí. V tie-breaku odvážnou taktikou obrací z 0:2 na 7:3. Aplaus!
Já se nevzdám!
Ve druhé sadě si sice okamžitě pouští servis, nicméně zanedlouho na obrovských tabulích svítí skóre 7:6, 4:1.
Sličná Španělka narozená ve venezuelském Caracasu o sobě podobně jako Maria Šarapovová prohlašuje, že si v práci nehledá kamarádky. Po dvorci se obvykle nosí vzpřímeně a hrdě, s bradou bojovně vytrčenou.
Jenže teď se veze. Ztrácí 2:5. Při střídání stran soptí. Koulí očima. Praštila o zem lahví od vody. Přesto se nevzdává.
Snížila na 3:5, přičemž smazala první mečbol Kvitové. Pak si sama vytváří dvě příležitosti na brejk. Následně však slyší divoký a nesrozumitelný řev protivnice „Póóójď!“
Asheův stadion jistě hostil ještě dramatičtější a atraktivnější řežby. Andre Agassi nebo Roger Federer dokázali publikum strhnout o dost víc.
Přesto ho rozburácel závěr partie dvou vysokých Evropanek, který zpestřilo přezkoumání dopadu míčku jestřábím okem.
Neuvěřitelný comeback
Nakonec Muguruzaová napálila balon za základní čáru. Aut! Kvitová pustila raketu na beton. Otočila se na trenéry. Stáhla si čelenku a zahodila ji. Z betonového kotle se vzhůru k černé obloze vyhrnul mocný rachot.
Blažená Kvitová posílala do hlediště polibky, poté taky podepsané tenisáky. Smála se a mávala.
Poražená Muguruzaová zmizela v zákulisí. Sedla si na podlahu před jednou z kanceláří a vstřebávala smutek. Na titul z US Open nedosáhne. Zmenšily se její naděje v závodech o pozici světové jedničky s Karolínou Plíškovou a Ukrajinkou Elinou Svitolinovou.
Na tiskovce přesto působí vyrovnaně a uctivě mluví o Kvitové. „I když jsem v úvodu vedla 4:1, myslím, že ona hrála skvěle. Cítila jsem, že je lepší.“
„V klíčových momentech dokáže vytáhnout ty nejpádnější servisy. Je to složité, když vám sází esa nebo pecky, které se dají jen těžko vrátit.“
„Patří k největším ranařkám na okruhu. Dává do úderů obrovskou sílu, ale výborné je taky jejich načasování. Je šikovná a pro soupeřky navíc nepříjemná tím, že je levačka.“
„Nevím přesně, jak se cítí. Vím, že byla přepadena, ale neznám podrobnosti jejího případu. Každopádně si myslím, že je neuvěřitelné, že dokáže hrát na tak vysoké úrovni. Skoro se mi zdá, že se na jejím tenise nic nezměnilo.“
Rozloučila se a vydala se k autu, které ji odvezlo na Manhattan. Kvitová zůstala v areálu, kde se většinou příliš nezdržuje, nejméně o hodinu déle. Jenže v neděli jí to vůbec nevadilo. Tyhle chvíle jí v zimě a na jaře tolik scházely.
