Jaká je forma?
Nad očekávání. Ale na stará kolena už to nemůžu přehánět. Nemůžu trénovat pět hodin denně, stačí mi dvě.
A lepšíte se?
Forma stoupá. A zjistil jsem, že při větším tréninku stoupá rychleji. Škoda, že jsem to nevěděl dřív... Ale je mi jasné, že Mats Wilander, se kterým v dubnu hraju, toho za posledních šestnáct let natrénoval víc než já.
Co se to s vámi stalo? Měl jste dlouho období, kdy jste o tenise nechtěl ani slyšel.
To se zlomilo asi před rokem a půl, kdy mě přestala bolet záda. Předtím jsem vždycky zkusil chvíli hrát a pak jsem se dva dny nemohl hnout. Ani na golf jsem pak nemohl, což mě štvalo.
Jak to vypadá s vaším golfem?
Náhodou se to tak sešlo, že to pro mě bude velký rok. V Nové Anglii na Severovýchodě Ameriky totiž pořádají několik mistrovství států nad padesát let, asi dvanáct nebo třináct turnajů. Se staršími pány si zahraju líp než s těmi mladými, kteří trefí míček o šedesát metrů dál než já.
Před finále Davis Cupu 1980: zleva Tomáš Šmíd, Ivan Lendl, Pavel Složil, Jan Kodeš.
Ivan Lendl na grandslamovém Roland Garros 1981.
Zahrajete si s Petrem Kordou? Ten mladší je.
S ním bych měl vyhrát.
Co vašich pět dcer a sport?
Tři hrají golf za univerzitu. Kvůli škole s námi už teď všechny ani nebydlí. Teď tu s námi jsou tři, loni jen dvě.
Mats Wilander dnes pracuje jako televizní komentátor a občas někoho trénuje. To vás nikdy nelákalo?
Ne, nevydržím dlouho sedět. A trenéra? Mě spíš baví pracovat s juniory než s dospělými hráči. V nejbližších měsících budu mít tenisovou akademii, kde bych se chtěl věnovat mládeži. Nejdůležitější rozvojové roky jsou pro tenisty mezi čtrnácti a sedmnácti lety. Takovým klukům bych chtěl pomoct.
Čtěte v pondělní MF DNES
Obsáhlý rozhovor s Ivanem Lendlem najdete v pondělní MF DNES. Mluví o svých největších soupeřích, své pověsti mrzouta, současném tenisu, Federerovi, útěku z komunismu, Obamovi i příští návštěvě Česka.
