I když nakonec Nizozemec s českými kořeny prohrál až v závěrečném supertie-breaku 6:10, utkání s Goranem Ivaniševičem si pochvaloval. "I přes ten vítr to bylo skvělé. Jen škoda, že nefungovalo zařízení, které měřilo rychlost podání," litoval.
"Povrch byl rychlý, míče tvrdé a přesto nám to ukázalo maximálně 180 kilometrů za hodinu. I Goran se divil. V jednu chvíli mi to změřilo jen 112. To jsem si říkal, že přeci ještě nejsem tak starý," dodal roztomilou češtinou pětatřicetiletý Nizozemec.
"Mám s češtinou určité potíže. Nejlíp jsem mluvil, když mi bylo tak deset dvanáct let. Hodně mi pomáhalo, že jsem se často potkával s českými hráči," poznamenal.
Do Prahy se Krajicek těšil, stejně tak na exhibici. "Já vlastně ani neměl na vybranou. Rozhodl otec, který mi řekl, že musím přijet. Ani se mě nezeptal, jestli chci nebo ne."
Ale návštěvu našeho hlavního města uvítal, jeho otec tu bydlí a na Štvanici trénuje jeho mladší sestra Michaella. "S tátou se nevidíme tak často, takže jsem rád, že tu jsem a že ho můžu navštívit." Těšil se i na česká jídla. "Například na bramborové knedlíky nebo rajskou omáčku."
Goranovi jsem ten titul přál
Stejně jako Ivaniševič i Krajicek si nesmírně cení svého wimbledonského triumfu. "Jsem rád, že jsem tam zvítězil. Když se podívám zpátky, tak si říkám, že dva až tři grandslamy jsem mohl vyhrát. Ale aspoň mám tenhle jeden. Kdyby se mi to nepodařilo, tak bych třeba pořád přemýšlel, jakou šanci jsem propásl."
Richard KrajicekNarozen: 6. prosince 1971 v Rotterdamu, Nizozemsko Nejlepší výsledky na Grand Slamech: Největší triumf: Památný zápas s Ivaniševičem: Wimbledon 1998 - semifinále: Ivaniševič - Krajicek 6:3, 6:4, 5:7, 6:7, 15:13 za 3:22 hodin |
Se svým velkým rivalem a zároveň přítelem Goranem Ivaniševičem sehrál v kariéře dvanáct zápasů, ale jen třikrát byl úspěšný. "Začalo to dobře - první dva zápasy jsem celkem jasně vyhrál, říkal jsem si, že to bude lehké. Jenže on mě pak porazil devětkrát v řadě," zavzpomínal na dávnou rivalitu.
Jedna vzpomínka na vzájemný duel se váže i na Wimbledon. Dva roky po svém triumfu, v roce 1998, se právě s Chorvatem střetli v semifinále.
"Byl to zvláštní zápas. Goran vedl dva nula na sety, a za stavu 5:3 měl dva mečboly. A já přesto dokázal srovnat na 2:2." Utkání nakonec Krajicek ztratil v páté sadě 13:15. "Takový už je život," povzdechl si a dodal, že takovýchto "nešťastných" zápasů sehrál v kariéře víc. "I proto si toho svého jediného grandslamového triumfu hodně cením."
A ještě jednou Ivaniševič. Když v roce 2001 proměnil Chorvat svou čtvrtou účast ve finále na londýnské trávě konečně v úspěch, zraněný Krajicek sledoval zápas v televizi. "On byl vlastně jediným velkým hráčem, který nevyhrál takovýto turnaj. Strašně moc jsem mu tehdy přál."
Syn je do tenisu blázen
Přestože s aktivní kariérou musel Krajicek skončit před čtyřmi lety kvůli neustálým zdravotním problémům, tenis hraje dodnes - stejně jako Ivaniševič se účastní seniorské tour. Ale v kondici se udržuje i jinak. "Každé ráno tak od šesti do půl osmé trénuji fyzičku v posilovně, nebo na kole. S kamarády ujedeme někdy až 150 kilometrů."
Kromě toho ale šéfuje turnaji v Rotterdamu a řídí nadaci, která v chudinských čtvrtích staví sportoviště pro děti.
Naplňuje ho také rodina a hlavně sedmiletý syn Alec, který zřejmě půjde v otcových stopách. "Je úplný fanatik do tenisu. Například v pátek, kdy jsme se vrátili ze Španělska mě hned hnal na kurt. I když venku pršelo, nedal se odbýt," usmál se. O dva roky starší Ema sice taky tenis hraje, ale jako syn to rozhodně neprožívá. "Je klidnější."
Doufám, že si s Michaellou konečně zahrajeme
Podílí se i na tenisovém růstu své sestry Michaelly, s níž piloval hlavně servis. "Míša je silná holka, ale svou postavu ne zcela úplně využívá. První podání musí víc bouchat, hraje ho zatím hodně na jistotu."
Bude ze sestry, jíž je osmnáct a aktuálně uzavírá čtvrtou desítku v ženském žebříčku elitní hráčka? "Pokud se letos bude pohybovat kolem 40. místa, tak to bude dobré pro příští rok. Bude mít dobře našlápnuto k první dvacítce. A to bude výborné."
Spolu by si teď chtěli zahrát smíšenou čtyřhru ve Wimbledonu. Zatím jim to dvakrát nevyšlo. Předloni už měli od pořadatelů divokou kartu, ale Michaella si na poslední chvíli zranila koleno. V loňském roce zase laboroval se zraněním Richard.
"Tak snad letos to vyjde a a budeme oba fit. Ale zda nastoupíme to chceme se definitivně rozhodnout až týden před turnajem," uzavřel Krajicek.
