„Nebylo to nic jednoduchého. V Davis Cupu se rozdíly trochu mažou, na vlastní kůži jsem to cítil ve druhém setu. Soupeř se zlepšil na servisu, nedělal tolik chyb,“ popisoval na tiskové konferenci stejnou situaci, kterou chvíli před ním zažil i mladší krajan Menšík.
Lehečka se však vyhnul setbolům soupeře, potvrdil roli velkého favorita a nasměroval Čechy k postupu do zářijové skupiny finálového turnaje. „Jsem rád za zvládnutý tiebreak, kde už jsem byl jednoznačně lepším hráčem,“ liboval si.
Z hlediště ve Vendryni ho podporovali rodiče a sestra, stejně jako Menšík si zvučnou kulisu vyprodané haly pochvaloval.
Češi zahájili kvalifikaci Davis Cupu s Izraelem skvěle, uspěli Lehečka i Menšík |
Přijeli se na vás podívat i z rodného Kněžmostu?
Bohužel žádný kotel nebyl. Měl jsem tady samozřejmě plno známých, kterým jsem měl možnost lístky dát, ale tím, že jsme hráli od Kněžmostu trochu daleko, tak pro naši vesničku nebylo úplně jednoduché se sem dostat. A taky tady není taková kapacita, nejde si nakoupit 80 lístků a poslat dva autobusy, i když by třeba přijely.
Přesto byla tribuna po celý zápas úplně plná a hlasitá.
Byl to strašně super zážitek. Když se hraje doma, tak je skoro jedno, kolik je lidí, hlavně že je to doma. Osobně mě mrzelo, že diváků nemohlo přijít víc, ale taková je situace. Myslím, že i pro nás všechny to mohlo mít výhodu v tom, že jsme rovnou nenaskočili před pět tisíc lidí, protože by to třeba některé z nás mohlo stáhnout a přinést nervozitu. Když budeme takhle pokračovat, tak šanci hrát před větším publikem určitě dostaneme.
Mrzí vás teď víc, že se zrušil systém domácích a venkovních zápasů?
Stoprocentně, protože Davis Cup je hodně speciální a každá výhra v něm se počítá. Pokud se vám povede zvítězit před domácím publikem, je to úplně o něčem jiném. Jelikož už v Česku nehraju challengery, je pro mě moc cenné ukázat se před domácím publikem.
Jiří Lehečka podává v daviscupové kvalifikaci proti Izraeli.
Už jste zvyklý nastupovat k zápasu za stavu 1:0, jaké to bylo tentokrát?
Bylo to trochu jiné než například loni ve Valencii a Málaze. Tam byli soupeři výše žebříčkově postavení a taky cítili šanci a tlak. Daniel byl oproti mně v pořadí hodně dole (až na 465. místě), a proto šel na kurt s tím, že nemá co ztratit. Trochu mi vzal výhodu, kterou jsem měl v předchozích utkáních.
Jakou?
Dobře jsem tehdy věděl, že tíha leží spíš na soupeřích a že musí vyhrát, aby celkově neprohráli. I ten formát, který se hraje tady v kvalifikaci, moji výhodu z finálové skupiny trochu maže. Tam to znamenalo, že pokud zápas zvládnu, vyhrajeme celé utkání a je konec. Ale je rozhodně příjemné nastupovat za stavu 1:0. Kubovi jsem to moc přál a věděl jsem, že když se zadaří i mně, otevře nám to dveře, abychom utkání dohráli už v neděli čtyřhrou.
Čeho si nejvíc ceníte na vašem výkonu?
Určitě jsem spokojen s tím, jakým způsobem jsem do zápasu vstoupil, začátek se mi podařilo velice dobře ustát. A taky jsem rád, jakým způsobem jsem byl schopný se vrátit do zápasu poté, co se mi ve druhém setu nepovedl game za stavu 2:2, kdy soupeř prolomil moje podání. Pro mě bylo důležité ho brejknout zpátky na 3:3, pak už to bylo fifty fifty.
Menšík: Čtyři esa v řadě jsem viděl u Federera a Kyrgiose, já je dal poprvé |
Předvedl jste i kvalitní a především rychlý servis.
Dost mi vyhovovaly míčky, byly stejné, jaké jsme měli i v Austrálii. Když jsou ty balony nové, dají se krásně kontrolovat, zároveň dobře letí a tolik se neohrávají. Viděli jsme, že i ten povrch tady není extrémně rychlý, takže i když jsme hráli poslední gamy s míčky, pořád jsem byl schopný dát eso, nebo aktivní hrou získat fiftýn.
Jak vnímáte posun, že už jste v týmu stabilní jedničkou?
Vždycky když nad tím popřemýšlím, hezky se mi na to dívá. Celkově proces, kterým jsme my jako tým prošli, je moc fajn. Po generační pauze jsme byli s Tomášem (Macháčem) lehce předhození lvům, kdy jsme jako hráči za stovkou hráli proti velkým jménům. Pamatuju si, když jsme hráli tři roky zpátky první finále, kde jsem zápasil s Norriem, který zrovna předtím vyhrál Indian Wells. A já byl tehdy 140. na světě.
Od té doby jste vyletěl dokonce do nejlepší třicítky.
Věřil jsem, že píle a touha se zlepšit individuálně jako hráč, je způsob, jakým mohu týmu co nejvíc pomoct. Nějaký rok se sešel a jsme tu dva kluci stabilně ve stovce singlu, Adam (Pavlásek) zase v té deblové. Snažíme se využít pozice, že třeba kvalifikaci hrajeme jako favorité a můžeme si zápasy nahrabat k dobru.
Izraelský tenista Daniel Cukierman během daviscupové kvalifikace proti Česku
Hecujete jako jednička ostatní kluky v šatně?
Když se jde na kurt nebo se podaří vyhrát, tak jsem v šatně dost slyšet a snažím se pouštět emoce. Kdy jindy se zaradovat než na Davis Cupu, myslím, že to k tomu patří. V některých věcech jsem hodně maximalista, očekávám od sebe jen to nejlepší a někdy to očekávám i od ostatních. Doufám, že mi tohle kluci nedávají za zlé, ale bavil jsem se o tom třeba i s Tomášem, že tohle je jedna z věcí, která nás všechny jako tým může dotáhnout k úspěchu.
Jste na spoluhráče přísný?
Doufám, že ne. Po nikom nešlapu, všichni jsme natolik zkušení a máme vlastní týmy, abychom věděli, co je pro nás nejlepší, co máme dělat, nikdo se nikomu do ničeho nepleteme. Když hrajeme na tréninku nějaké body, tak něco hodíme do banku, ať o něco zápasíme a můžeme se víc kousnout. I když se hraje o sto korun, tak nechcete prohrát. Je fajn, že do toho jdeme hlava nehlava a snažíme se na kurtu nechat maximum.
