Zodpovědnost, svědomitost, ale i štěstí, to byla slova, jež nejčastěji padala při hodnocení výkonů českých hráčů. Tím dalším pojmem byla úleva. "Hodně nám pomohlo, když Andrej Pavel odstoupil. Štěstí je i v tom, že se nám sešla plná sestava, což je vždycky důležité," vypočítával Kukal. Ten podle svých slov nejvíce trpěl v úvodní dvouhře, jíž Bohdan Ulihrach proti očekávání prohrál. "To byl povinný bod. Naštěstí jsme pak vyhráli debla," těšilo ho.
Jiří Novák viděl utkání s Rumunskem jako zatím nejtěžší, co se psychiky týče. Českému týmu hrozil sestup čtyřikrát v posledních šesti letech a Novák byl třikrát u záchranářských prací. "Byla to nejtěžší ze všech baráží, co jsem zatím hrál. Zhostili jsme se toho ale výborně." Ani Bohdan Ulihrach nepamatuje tak náročnou šichtu.
David Rikl se vůbec nezlobil, že volba hrát poslední zápas nepadla na něj, jako v Uzbekistánu před třemi lety. "Teď se sem tlačí támhle mladej," hodil hlavou k Michalu Tabarovi. "V tréninku mě porazil, tak to byla jasná volba," smál se. Hráči si z Tabary dělali legraci už v šatně před jeho premiérou proti Voineovi.
Jan Kukal už nyní myslí na příští sezonu. Chtěl by konečně zlomit prokletí a dostat se s týmem hodně daleko. "Dnešní výsledek nám dává obrovské šance na příští rok, kdy bychom skoro všechna utkání proti nasazeným měli hrát doma. Mohli bychom prorazit," doufá. Už předtím se nechal slyšet, že až se sejdou výkony Ulihracha a Nováka, může tým dojít hodně daleko.
Plyšová Adéla málem nepřežila
 Jan Kukal s rukama nad hlavou. Čeští tenisté se udrželi mezi elitou |
