Daviscupovou čtyřhru si na prvně vyzkoušel v roce 2015 ve větší aréně ve Vítkovicích. Nyní v útulnější hale v Porubě vyrazil do boje i osamocen. A šlo mu to: Selu, aktuálně 98. tenistu světa, zdolal ve třech setech 3:6, 6:3, 6:1.
„Nemůžu říct nic negativního, jen pozitiva. Myšlenky a pocity jsou teď krásné,“ popisoval. „Jsem strašně rád, že jsem to zvládl a přinesl jsem bod do šatny. Věřím, že nás posune do baráže.“
Čím jste duel překlopil na svoji stranu?
Věděl jsem, co od Dudiho můžu očekávat, hráli jsme spolu zápasy a často spolu trénovali. Hned na začátku jsem ho brejknul, pak ale přišly tři čtyři hluché gamy - nemastné, neslané. Přehrával mě. Měl jsem pocit, že je lepší, že nevím, co mám hrát. Naštěstí mi kápo řekl, že do toho musím jít. Hrát rychleji. Když to bude kratší, hrát to buď, anebo. Tahle taktika vyšla.
Kapitán Jaroslav Navrátil ve vás očividně vkládá čím dál víc důvěry...
Jsem strašně rád, že ji ve mně má - a že mu já tu důvěru vždycky splatím. Jsem za to nesmírně vděčný. Miluju hrát v Česku před českým publikem, speciálně v Ostravě, kde jsem skoro doma. Naše fanoušky nám můžou všichni závidět.
V boji za Česko vám to herně jde lépe než na turnajích, souhlasíte?
Určitě je pravda. Kdybych hrál tak jako v Davis Cupech, asi bych nebyl tam, kde jsem teď. Byl bych rád, kdyby mě zrovna tohle nakoplo, ale nechci předbíhat. Zažívám krásné premiérové chvíle, ale musím na sobě makat stále dál. A věřit, že tuhle formu udržím.
Je triumf nad členem stovky pozitivním impulzem?
Jestli je někdo 90., nebo 110., to je v tenisu strašně malý rozdíl. Ale stovka je stovka, je to cíl a sen, každý hráč v ní chce být. Dudi je strašně zkušený a každé vítězství je posilující. Zvlášť v Davis Cupu.
Ve třetím setu jste Selu válcoval. Mohlo hrát roli, že si nechal ošetřovat ruku?
V tenisu se občas stává, že když si hráči neví rady, zkouší fígle a finty. Zavolat fyzio, dělat divadlo. Nedokážu říct, jestli Dudi je fakt zraněný, nebo to jenom hrál. Fakt nevím.
Vy jste fit na to, abyste v sobotu naskočil už do čtyřhry?
Je to volba kapitána, ale jsem připraven, jako obvykle. Ať už bychom hráli já a Veselka, nebo Jirka Veselý a Jebák (Roman Jebavý), mohli bychom to doklepnout hned prvním zápasem.
