Vzdaluji se mílovými kroky

P r a h a - Ještě v lednu pro něj zajišťovali letenky do Austrálie. Vypadalo to, že Lukáš Pollert se známou elegancí, bravurou, leč též nepozorností znovu vjede do peřejí. "Také jsem myslel, že bych si udělal poslední soustředění. Dostal bych peníze do Austrálie, tam bych si užíval, podíval bych se do světa. Ale pak mi došlo, že bych tam musel letět s lodí a to tedy už ne. Něco se ve mně zlomilo."

Vy jste chtěl letět bez lodě?
No, kdyby to šlo. Jenže, to by vypadalo hloupě, co? Nechtělo se mi moc trénovat. Snad jedině Austrálie mohla přispět k tomu, že bych zase měl chuť jezdit.

Končíte, je to definitivní?
Při Světovém poháru v Praze, loni v létě, jsem po druhé jízdě věděl, že naposled vylézám z lodě.

Nikdy jste to neoznámil.
Byla v tom i zištnost. Ta Austrálie mě přece jenom lákala. Měl jsem dostat sedmdesát tisíc na přípravu, ale dali by mi jen polovinu, pětatřicet. Tu druhou dostaneš, řekli, až se nominuješ do reprezentace.

Asi by bylo směšné ptát se, zda se vám stýská po závodění?
Vrcholový sport je absurdní, vzdaluje se mi každý týden. Připadá mi zbytečný, nesmyslný, něco jako hra na pískovišti. Teď se musím smát, jaké jsem dělal nesmyslné věci. Ale asi je to všechno podbarvené medicínou, nevím, co bych říkal, kdybych ji neměl a nemusel se neustále dál vzdělávat.

Kde máte své lodě?
Na podzim mi zůstala už jen jedna. Prodal jsem ji, aby mi nenapadlo si do ní sednout. Ale mám pořád pádlo.

Vaše nekonformní názory lákají, který podle vás asi nejvíc?
Zřejmě bude v pozadí zlatá medaile, o které prohlašuji dost často, že je mi lhostejná. Mám ji, tak mohu říct, že je na nic. Nejsem za šaška, který závidí úspěch jiným.

Už ji nemáte, ani tu stříbrnou ne. Že jste je prodal, o tom se psalo po celém světě. Ví se, že jste peníze, snad sto padesát tisíc, jak jsem slyšel, věnoval na charitu. Jak to tenkrát bylo?
No, v jedné hospodě jsem slíbil, že ty prachy dám společnosti Drop In, ať nakoupí pro narkomany čisté injekční stříkačky, aby si mohli zablbnout. A oni mi tenkrát v té makléřské firmě, kam jsem medaile prodal, dali ty peníze hned cash. Do ruky. A jak jsem je dostal, jak jsem měl naditou kapsu, napadlo mě, vem si z nich tisícovku nebo dvě, vždyť nikdo nic nepozná, nikdo neví, kolik ti dali.

Vy řeknete na sebe všechno. Udělal jste to?
Neudělal.

Jste lékařem na interní ambulanci, zůstanete aspoň v duši sportovcem?
Já nejsem sportovec ani tělem, ani duší. To jsou Neumannová, Dvořák, mám je rád, obdivuji je. Ale mám k nim daleko. A stále dál. Vzdaluji se mílovými kroky.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

Témata: Lukáš Pollert