Leoš Hlaváček

Leoš Hlaváček | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Velké závody ještě zvládám, těší se střelec Hlaváček

  • 0
Jen dvě přesné rány oddělily Leoše Hlaváčka od medaile ze světového šampionátu. Borec hradecké Dukly skončil v Mariboru ve střelbě na skeet šestý. "Jsem spokojený. Samozřejmě jsem si přál medaili, ale být šestý na světě mi nepřijde špatné. Hlavně jsem chtěl postoupit do finále a to se povedlo," říká zkušený 46letý střelec.

Jaký byl šampionát ve slovinském Mariboru?
Na vynikající úrovni, opravdu kvalitní. Jen je škoda, že mě šesté stanoviště připravilo o medaili. Stálo mě medaili na olympiádě a teď i na mistrovství světa. Ale musím to brát tak, jak to je. Kdybych to nepokazil na šestce, udělal bych to jinde. Přesto se mi povedl výsledek na světové úrovni a ukázal jsem, že ani ve svých letech na tom nejsem špatně, že nepatřím do starého železa.

Ale finále vám nevyšlo, znamenalo pro vás výsledek nejhorší ze všech kol. Proč?
Finále, to je jako samostatný závod a já v něm udělal dvě chyby. Záleží hodně na štěstí, na počasí, na spoustě dalších faktorů. Ale také na smůle, se kterou se člověk musí poprat.

V soutěži týmů jste skončili společně s Janem Sychrou a Alešem Hutařem na šestém místě. Nemysleli jste po titulu z mistrovství Evropy na lepší umístění?
Samozřejmě jsme chtěli medaili. Poznal jsem to i na trenérovi. Ale nedá se nic dělat. Jednou vám to jde, podruhé zase ne. Střelba je specifický sport, u kterého nevíte, co se může přihodit. Tohle není atletika, kde když máte naběhnuto, tak vyhrajete. Výkon ovlivňuje spousta dalších věcí.

Na střelnici do Mariboru jezdí čeští střelci trénovat. Pomohla vám znalost prostředí?
Určitě, strašně moc. Znali jsme prostředí, hotel, počasí, střelnici i podmínky, které na ní jsou. To asi nejvíc rozhodlo v můj prospěch, protože jsem naprosto přesně věděl, do čeho jdu.

Dvě šestá místa na mistrovství světa a titul v družstvech z evropského šampionátu - s letošní sezonou asi budete spokojen?
Trošku mi chybí individuální medaile, ale jinak spokojený jsem. Škoda jen, že mi uteklo finále na Evropě.

Podnítily letošní úspěchy vaši touhu dostat se v roce 2012 na olympijské hry do Londýna?
Samozřejmě, dost mě to namotivovalo. Teď pojedu kupředu a budu se snažit k olympiádě zaměřovat, abych mohl takovým závodem zakončit kariéru.

V roce 2012 budete střílet svou 32. sezonu. To by byl důstojný konec kariéry.
Asi by to nebyl poslední mezinárodní závod, ale taková závěrečná třešnička na dortu.

Vincent Hancock, mistr světa a olympijský vítěz z Pekingu, je o 26 let mladší než vy. Jak spolu vycházíte?
On mě bere jako soupeře, já jeho taky. Hancock je kluk, který nemá co ztratit. Můžu ho přirovnat k Usainu Boltovi, oba totiž závodí čistě pro radost ze sportu, jsou úplně happy. Netrápí ho zodpovědnost. Chodí střílet čistě pro radost a při závodech ještě vtipkuje. Navíc je ideálně namakanej, ke střelbě má dobré svaly.

Kdo jsou lepší střelci: mladíci bez zábran, nebo zkušení borci?
Toť otázka. Ve finále byl Hancock nejmladší, kromě něho tam postoupili jen starší střelci. Zkušenost vyhrála. Ti mladí nemají zábrany, při závodech mají prázdnou hlavu, to je velká výhoda. My máme větší zodpovědnost, to občas svazuje ruce. Ale zase jsme vyzrálejší, víme, do čeho jdeme.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž