Navíc zatím ani napevno neví, zda 12. října do Velké skutečně nastoupí, přestože sobotní kvalifikací prošel v sedle Tiumena úspěšně na čtvrtém místě. „Tiumen je kvalifikovaný, já taky, ale jestli poběžíme, rozhodne majitel.“ Tím je Ivo Köhler. „Tomu se výkon moc nelíbil. Možná si myslí, že už je to starý kůň. Nebo že už jsem starý já.“
Vítěz Velké z let 2009 až 2011 je nyní třináctiletý. Pouze jednou v minulosti sedlal Váňa do Velké tak starého koně: roku 1991 legendárního Železníka. A vyhrál s ním. To však bylo v jiné éře.
„Ze skokanského umu, znalosti překážek a vytrvalosti Tiumen nic neztratil,“ říká. Problém vidí jinde. Dostihy jsou v Pardubicích čím dál rychlejší, než když tu jeho valach coby osmiletý poprvé triumfoval. „Ostatní kluci žokejové si v zahraničí zvykli jezdit rychle. Takže to bývá i tady čím dál větší peklo.“
Rychlost koně naopak s věkem odchází. Přesto Váňa věří, že ji nahradí jinými vlastnostmi. Kvalifikace Tiumena nezničila. „V úterý házel zadkem ve výběhu jako hříbě.“ Jen potřebuje nabrat zhruba 20 kilogramů váhy. „Tři týdny před kvalifikací totiž zůstal mimo trénink. Jiný kůň ho ve výběhu kopl do zadní nohy a Tiumen pak 14 dní pořádně nežral, protože ho noha bolela a nemohl chodit. Malinko mu opadly zádové svaly.“
Váňa se pro změnu už před svým prvním letošním dostihem trápil se shazováním. „V pondělí jsem se tehdy zvážil a měl jsem 66 kil. A v pátek, kdy jsem čekal, že budu mít maximálně 65 kil, jich bylo 68. Přitom jsem celý týden nejedl a dřel jako magor. Ale prý šel zrovna měsíc nahoru, a to se tělo brání.“
Jiného koně než Tiumena by do letošní Velké neosedlal. Sice přemýšlel také o nadějném Sorosovi, ale toho mu přebral syn. „Mladej si usmyslel, že se Sorosem vyhraje Velkou. Tak mu ho nechám.“
Počká si, jak rozhodne o startu Tiumenův majitel. Počítá i s tím, že Ivo Köhler může říci „Ne“. „Každá písnička jednou končí. Už jsem to jednou povídal, ne?“ připomíná Váňa.
