Myslel jsem si, že Mahe má na čele podstatně větší náskok, a tak jsem se soustředil na boj o stříbro s norským olympijským vítězem Tuftem. Možná to teď vypadá jako škoda, ale já jsem ohromně šťastný za to stříbro, Tufte jel výborně.
To vy taky, ve finiši soupeři všichni spíš brzdili, zatímco vy jste zajel naprosto nejrychlejší pětistovku celého závodu.
Právě proto, že jel jsem naplno a rychleji už to nešlo ani o kousek, mě to stříbro tak těší. A navíc se k Drysdaleovi neustále přibližuju - v roce 2005 mi při bronzu v Japonsku ujel o pět vteřin, loni při bronzu v Anglii o dvě vteřiny a letos v tom stříbrném závodě už jen o osm desetin vteřiny. To je je skvělý pocit, před olympiádou vědět, že mám na kohokoli ze světové špičky. Drysdale je s těmi třemi tituly v řadě naprosto výjimečný zjev, ale zároveň je jasné, že se s ním dá závodit.
U něj byste s tímhle názorem nepochodil. V cíli vzkázal soupeřům: Připravte se, za rok budu ještě silnější!
Rozsekám ho (směje se). Ale vážně: Jen ať se Mahe nebojí, že se taky nepřipravím pořádně.
Na letošním šampionátu to však zprvu nevypadalo, že jste v kdovíjaké formě.
V úvodních jízdách jsem si opravdu říkal, že jsme s trenérem Dolečkem asi formu netrefili úplně ideálně, jezdilo se mi nějak ztěžka. Zato ve finále to byla paráda. A myslím, že trenérovi se díky mojí medaili ulevilo víc než mně. Byl jsem poslední medailová šance, další posádky z naší skupiny tady brzo vypadly. Ne, že by měl od někoho nějaké ultimátum, ale teď se mu určitě dýchá líp.
Vy jste si žádný tlak nepřipouštěl?
Trochu ano, vždyť jsem vítěz Světového poháru, ale když jsem to nakonec po těch utrápených rozjížďkách zvládnul, asi už jsem vyzrál. Takže mně se zas bude dýchat lépe v tom očekávání před olympiádou.
Hry v Pekingu jsou až za rok, ale vy už za tři týdny máte startovat na mistrovství Evropy v Poznani. Jenže místo skifu na osmě.
Na to se těším, a jak! Teď si dám pět dnů dovolené, během ní si doma vlastníma rukama rozbourám a přestavím koupelnu, protože mám v novém bytě na své dvoumetrové tělo krátkou vanu, a pak začneme trénovat osmu. Ta velká parta, to bude vítaná změna po dlouhé sezoně na skifu.
Na pražských primátorkách osma, kterou jste vedl, porazila loňské německé mistry světa. Jedete tedy pro evropské zlato?
Pokud se dostaneme do finále, bude to naprosto otevřené. Nikdo není neporazitelný.
A kdy stihnete oslavit světové stříbro?
Přece hned dneska večer, není na co čekat. I s trenérem, rodinou a kamarády, kteří za mnou přijeli, zapadneme do nějaké bavorské hospůdky v Dachau, kde bydlíme. Před startem jsem nikoho nechtěl vidět, abych se mohl soustředit na závod, měli zákaz se ke mně přibližovat, takže to bude dlouhá noc.
|
Trenér Doleček: Stres se musí vyplavit
Milan Doleček, trenér stříbrného světového skifaře Ondřeje Synka, prožil na břehu velmi nervozní sobotní ráno. "Z celé mojí tréninkové skupiny byl Ondřej na letošním mistrovství světa jediným finalistou, navíc i on se v rozjížďkách trápil, a tak jsem na chvíli zapochyboval, jestli je ta cesta, po které jdeme, správná. Ale on dokázal, že ano." Co jste mu řekl v cíli?
Že mu moc děkuju, že jsem mu vděčný za to, co dokázal.
To zní skoro jako kdyby byla ohrožena vaše pozice Synkova trenéra.
Byl jsem nalomený, jestli to děláme dobře. Ale on mi dokázal, že ano. Navíc trenérské řemeslo je vrtkavé, jednou jste nahoře, jednou dole. A otočit se to může velmi rychle, na vítězství ve Světovém poháru a dva bronzy z mistrovství světa se rychle zapomene, když nebudou další úspěchy.
Povolíte mu po takovém úspěch nějaké porušení životosprávy?
O tom nepochybujte. Ten stres, adrenalin i laktát, kterými zaplavil tělo v tom děsivém finiši s norským olympijským vítězem Tuftem a novozélandským obhájcem světového zlata Drysdalem, se musí něčím vyplavit. Mám v zásobě trochu plzeňského piva, pak přejdeme na bavorské. |
 Ondřej Synek na medailovém ceremoniálu v Mnichově. Český reprezentant získal ve skifu stříbrnou medaili. |
