Bench press - ilustrační foto

Bench press - ilustrační foto | foto: Martin Mráz

Silák je sice bez práce, ale touží po medailích z Evropy i světa

  • 0
S takovým jménem by měl spíš závodně střílet. Roman Pál ale zvedá kila. A uzvedne jich opravdu hodně. Na loňském Světovém poháru v Maďarsku dokonce nejvíc ze všech. 42letý Ústečan tu výkonem 200 kg ovládl bench press ve věkové kategorii masters 40 - 44 let.

"A letos bych se rád dostal na bednu i na mistrovství Evropy a na mistrovství světa," plánuje Pál.

Pronikavějšího sportovního úspěchu dosáhl až v pokročilejším věku. V roce 2009 byl nominovaný na mistrovství světa, ale nakonec tam neodjel. "Onemocněl jsem a bylo to v tahu," vzpomíná.

Přípravu na další vrcholné akce Pálovi zase komplikuje jiná nepříjemnost, už tři měsíce je nezaměstnaný. "Příprava a především výjezd na vrcholné akce stojí dost peněz. Do Maďarska to vyšlo i s cestou, s dresem a startovným na 30 tisíc korun. Nebýt sponzora, nepodíval bych se tam," děkuje Pál, člen ústeckého Sokola.

"V oddílu jsem, ale ten taky nemá peníze na to, aby nám výjezdy na akce platil. Jednou za rok vyhlásí výsledky, rozdají poháry, ale peníze jako fotbalisti nedostáváme."

Pál ale nelituje, že si vybral zrovna tento nevýdělečný sport. "Odmala jsem k tomu tíhnul, vzpíral jsem. Byl jsem i v tréninkovém středisku mládeže. Na vojnu jsem měl jít do Rudé hvězdy Praha, jenže nakonec z toho sešlo. Ale pak jsem se k silovému sportu vrátil," popisuje.

Teď ale Pálovi hrozí, že na vrcholu kvůli nedostatku peněz promrhá zbytek sportovní dráhy. "Když nemáte práci, máte to pořád v hlavě. Soustředit se na sport je těžší," přiznává.

Shánění práce Pálovi komplikuje i nemoc, trpí totiž lupénkou a je v částečném invalidním důchodu. "A kvůli nemoci nemůžu vzít jakékoliv místo."

Pálovým sportem je zvedání činek, sílu a odvahu potřeboval i ke svému povolání. "Převážel jsem finanční hotovosti v pancéřovaných autech. Dvacet let se někde motám se zbraní a neprůstřelnou vestou. Také jsem hlídal podnikatele."

Pálovi se vymstilo, když odešel "za lepším" do Prahy. "Dělal jsem tam oblastního manažera, jenže firma skončila a já s ní. A teď jsem tři měsíce nezaměstnaný. Potřeboval bych už někam nastoupit," přeje si. Zatím se chystá alespoň na letošní sportovní vrcholy. "Mám štěstí, že šampionáty jsou v Rakousku a v Německu, 400 kilometrů od domova. Do Maďarska jsem musel cestovat přes 900 kilometrů, to bylo mnohem náročnější."

Na druhou stranu se tu sejde o to větší konkurence. "Když bylo loni mistrovství světa v Americe, skoro nikdo z Evropy tam kvůli finanční náročnosti nejel. Teď tu bude velká konkurence. Domácí závodníci, Angličani, Litevci. Jenom na Evropě může být na bedně 10 lidí. Záleží na tom, jak obsazená bude vaše váha, jestli budete mít štěstí. Ale o medaili se porvu, vždyť mi zbývají možná dva tři roky kariéry."

Vzor v dlouhověkosti má Pál v oddílovém kolegovi Petru Theuserovi, mnohonásobném medailistovi ze světových šampionátů v silovém trojboji. "Každý by se mu chtěl vyrovnat, ale vždyť ani to nejde. Nikdo lepší tu není, Petr je legenda."


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž