„Nemůžete se zabývat tím, co bude, když to nejde. Ani tím, zda vydržíte, když to zrovna jede,“ vysvětluje. „Většina špičkových triatlonistů se stává introverty, ale já všechno na oltář sportu nepoložím.“
Minulý víkend chytila na Světovém poháru v maďarské řece Tisze žaludeční virózu. „Dva dny jsem prozvracela. Ale aspoň jsem si odpočala.“ Ani váha jí dolů nepadla – ostatně nemá kam, drobná tmavovláska váží 46,5 kilo.
Za nevídanou dřinu vydělala 1050 eur. „Zařizuju si byt. Bude na závěsy, záclony a možná i na koberce,“ těšila se v cíli. Pak si dala pizzu a namísto oslav se šla učit. „Po závodě mi to docela leze do hlavy,“ reaguje překvapeně. A když ne – použije psychowalkmana, ten zabere najisto.
České ženy už začínají dorovnávat muže, ale velká medaile jim stále chybí. „Ale dočkáme se taky,“ říká Lenka Radová. Možná už na podzim diplomku obhájí – u profesora Bunce, děkana FTVS v Praze a šéfa triatlonového svazu.
