České veslování má prvního mistra světa v historii. Stal se jím včera na světovém šampionátu neolympijských disciplín v Záhřebu skifař lehké váhy Michal Vabroušek. Celou sezonu přitom strávil na dvojskifu lehké váhy a titul vybojoval po krachu v dodatečné olympijské kvalifikaci a pouhém měsíci přípravy na skifu. " Byla to trochu sázka do loterie, ale vyšlo to," oddechl si pětadvacetiletý šampion. "Například trojnásobný mistr světa a obhájce titulu Dán Karsten Nielsen návrat na skif nezvládl a dojel tady až jedenáctý."
Vám čas strávený v sezoně ve větší lodi naopak k úspěchu pomohl?
Možná to bylo určité psychické odreagování. Navíc se letos od skifu asi tolik nečekalo. Například loni mi nepřidalo, když se před mistrovstvím světa v Kanadě v novinách objevilo, že se ode mě čeká zlatá. Sice jsem si to tehdy příliš nepřipouštěl, ale zřejmě to nějaký vliv mělo.
Letos jste vyhrál stylem start-cíl, zatímco v minulosti jste raději útočil ze zálohy. Nehrál jste příliš vysokou hru?
Ve finále bylo rozhodně pohodlnější kontrolovat nástupy soupeřů z prvního místa než si nechat někoho ujet, aby mi pak diktoval tempo.
Před šampionátem jste svoji formu označoval za mnohem horší než v předchozích dvou stříbrných sezonách. Neznamen á to, že úroveň světové špičky poklesla?
Neměl jsem na mysli problémy s fyzičkou, ale potíže, které souvisely s přechodem z větší na menší loď. Naštěstí se to do mistrovství světa srovnalo, před rozjížďkami jsem byl v pohodě.
Jak se vám dařilo dodržovat na šampionátu předepsané maximum 72,5 kilogramu?
Neměl jsem potíže, spíš jsem měl podváhu. Přispěly k tomu dílem zdejší vysoké teploty okolo třiceti stupňů Celsia, zčásti také strava na studentské koleji, kde jsme bydleli. Jídlo bylo méně kvalitní než na minulých šampionátech.
Získal jste historicky první titul mistra světa pro české veslování, ale vaše disciplína je neolympijská, budete tedy chybět v Sydney. Nesnižuje to vaši radost z úspěchu?
Vůbec ne, to jsou dvě věci, které spolu nesouvisejí. Asi by mě to mrzelo, pokud by lehký skif byl na olympiádě, já se tam nedostal a hledal jsem nápravu v jiné disciplíně. Považuji se však srdcem a duší především za skifaře, takže pro mě je tohle možná cennější než se dostat na olympiádu v jiné lodi a bojovat tam někde ve finále B.
Je to výhodnější i finančně vyhrát neolympijské mistrovství světa než se "jen účastnit" olympiády?
Každopádně je vždycky lepší závodit o medaili než se jen zúčastnit. To jsem poznal v Atlantě, kde jsem byl na dvojskifu s Adamem Michálkem třináctý. Coubertinovské heslo o důležitosti zúčastnit se olympiády určitě dávno neplatí. Jsem však rád, že už existuje návrh Mezinárodní veslařské federace zavést lehký skif na příští olympiádě v Aténách. Tam bych chtěl bojovat o medaili.
Co vlastně budete dělat v době letošní olympiády v Sydney?
Budu mít dovolenou, ale čeká mě také dohánění restů na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Ale už příští týden mě čeká akademické mistrovství světa v Poznani, kde budou včetně mě čtyři finalisté odtud ze Záhřebu.
Vám čas strávený v sezoně ve větší lodi naopak k úspěchu pomohl?
Možná to bylo určité psychické odreagování. Navíc se letos od skifu asi tolik nečekalo. Například loni mi nepřidalo, když se před mistrovstvím světa v Kanadě v novinách objevilo, že se ode mě čeká zlatá. Sice jsem si to tehdy příliš nepřipouštěl, ale zřejmě to nějaký vliv mělo.
Letos jste vyhrál stylem start-cíl, zatímco v minulosti jste raději útočil ze zálohy. Nehrál jste příliš vysokou hru?
Ve finále bylo rozhodně pohodlnější kontrolovat nástupy soupeřů z prvního místa než si nechat někoho ujet, aby mi pak diktoval tempo.
Před šampionátem jste svoji formu označoval za mnohem horší než v předchozích dvou stříbrných sezonách. Neznamen á to, že úroveň světové špičky poklesla?
Neměl jsem na mysli problémy s fyzičkou, ale potíže, které souvisely s přechodem z větší na menší loď. Naštěstí se to do mistrovství světa srovnalo, před rozjížďkami jsem byl v pohodě.
Jak se vám dařilo dodržovat na šampionátu předepsané maximum 72,5 kilogramu?
Neměl jsem potíže, spíš jsem měl podváhu. Přispěly k tomu dílem zdejší vysoké teploty okolo třiceti stupňů Celsia, zčásti také strava na studentské koleji, kde jsme bydleli. Jídlo bylo méně kvalitní než na minulých šampionátech.
Získal jste historicky první titul mistra světa pro české veslování, ale vaše disciplína je neolympijská, budete tedy chybět v Sydney. Nesnižuje to vaši radost z úspěchu?
Vůbec ne, to jsou dvě věci, které spolu nesouvisejí. Asi by mě to mrzelo, pokud by lehký skif byl na olympiádě, já se tam nedostal a hledal jsem nápravu v jiné disciplíně. Považuji se však srdcem a duší především za skifaře, takže pro mě je tohle možná cennější než se dostat na olympiádu v jiné lodi a bojovat tam někde ve finále B.
Je to výhodnější i finančně vyhrát neolympijské mistrovství světa než se "jen účastnit" olympiády?
Každopádně je vždycky lepší závodit o medaili než se jen zúčastnit. To jsem poznal v Atlantě, kde jsem byl na dvojskifu s Adamem Michálkem třináctý. Coubertinovské heslo o důležitosti zúčastnit se olympiády určitě dávno neplatí. Jsem však rád, že už existuje návrh Mezinárodní veslařské federace zavést lehký skif na příští olympiádě v Aténách. Tam bych chtěl bojovat o medaili.
Co vlastně budete dělat v době letošní olympiády v Sydney?
Budu mít dovolenou, ale čeká mě také dohánění restů na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Ale už příští týden mě čeká akademické mistrovství světa v Poznani, kde budou včetně mě čtyři finalisté odtud ze Záhřebu.
