Na odvrácené straně Měsíce je minus 90 stupňů Celsia, v mrazicím boxu až minus 160 stupňů. Několikaminutový pobyt vás však nepoškodí. Naopak.
"V extrémně suchém a studeném vzduchu dojde rychle k maximálnímu nabuzení obranných mechanismů těla," vysvětluje doktor Šmuk z Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné, kde léčbu chladem využívají už tři roky.
Jaký pokrok proti Kneippovi a Priessnitzovi, zakladatelům metod střídání tepla a chladu. Ti měli jen studenou vodu a led. Moderní postup vynalezli Japonci v 70. letech, v Evropě se ve větší míře využívá v Polsku a Německu.
"Zlepší obranyschopnost organismu, ale také pomáhá při léčbě chronických bolestí a pooperačních stavů," dodává doktor Šmuk.
Doporučuje ji i jako zkrášlovací postup: zpomaluje stárnutí, útočí na celulitidu. "Sportovcům pomáhá při regeneraci, urychluje odstraňování kyseliny mléčné z těla a vytváří jim více červených silových vláken."
Chladovou terapii využívá maďarskorakouská olympijská vítězka v rychlobruslení Hunyadiová, atleti Dvořák či Janáček, fotbalista Bolf nebo bobisté a horolezci. Začátečník zvládne minus 110 stupňů minutu až tři, trénovaní vydrží déle.
"Jednou v létě jsem tam byl sedm minut a pak jezdil do půlnoci autem s naplno puštěným topením," vzpomíná brzdař a sprinter Roman Gomola. Teď už chodí i dvakrát denně. Vedlejší účinky jsou zanedbatelné, při neopatrnosti jen něco namrzne.
Mrazicí komora neboli polárium stojí zhruba desetkrát víc než stejně velká saunovací bouda. V Česku mají jednu na severní Moravě, druhou právě otevřeli v Praze.
"Je to velká investice, ale věříme, že se vyplatí," říká Roman Hrabaň, šéf modřanského Kryocentra, bývalý účastník letní (desetiboj) i zimní (boby) olympiády.
Jak jsem v extrémním mrazu probudil hormonální bouřiVíte, co se stane s vaším tělem, když ho na dvě minuty zavřete do komory s teplotou minus 160 stupňů Celsia? Vypukne v něm hormonální bouře. Aspoň tak to řekl doktor Šmuk, anesteziolog z Čeladné, kde už mají s podobnou "hybernací" zkušenosti. Tak proč to také nevyzkoušet, že?
V recepci fitnesscentra v pražských Modřanech nafasujete bílé trenýrky, froté-ponožky, rukavice, čelenku a roušku na pusu, to abyste nenachladli. Jinak se jde do naha. Dřevěná kabina ve vedlejší místnosti vypadá jako sauna. Taky se z ní valí pára. Jenže hodně ledová. Když se na chvíli otevřou dvířka, ihned si vzpomenu na film Tajemství ocelového města: "Holomráz, holomráz!" Instinktivně ucuknu. Pak stisknu zuby a sestoupím dolů. Buch! Dveře zaklapnou a pocítím mrazivý dech generátorů. Jejich zlověstné hučení připomíná vichřici na Aljašce. Je tu vážně zima. Zpočátku se cítíte jako po výlezu ze sauny na sněhové pole. Ostrý, ale pořád docela příjemný chlad. Jenže rychle přituhuje. Doporučuje se chodit. V malém kolečku. Jako cvičený medvěd. Lední, samozřejmě. Opatrně dýchám přes roušku, v nose i puse pálí mráz. Pocit zimy vnímám nejintenzivněji. Rychle prochladnou místa se slabší svalovou a tukovou vrstvou, v mém případě ruce. Už se docela těším ven. Teprve za pár okamžiků zaslechnu signál: Ještě půl minuty! Drkotám zuby a odpočítávám vteřiny. Jen nějak zrychleně. Studený odchov končí později, než jsem čekal. Brrr! Hurá ven. Husí kůže vyrašila po celém těle, cítím se studeně. Ale určitě ne nesnesitelně. Deset minut se lehce zahřeju na rotopedu a mám to za sebou. Lehce se vznáším v jakési bezbolestné euforii. Tělem se postupně rozlévá uvolňující pocit. Jestli takhle vypadá bílé peklo známé ze zlatokopeckých filmů, není to vůbec špatné. Příště vezmu s sebou našeho labradora, ať si taky Amálka užije. Bude myslet, že je doma, v zemi prapředků. |
