Izraelci Danielu Samohinovi, spolufavoritovi soutěže mužů, nedorazila všechna zavazadla včetně bruslí. A tak Březina organizoval záchrannou akci. Telefonoval domů do Brna otci, ať do Ostravy přiveze Samohinovi brusle náhradní.
„Bylo mi ho líto. Je to talentovaný kluk a od pondělka tu neměl žádné věci,“ říkal Březina. „Já a Tomáš Verner jsme se o to jako jediní zajímali. Někteří jiní se možná zaradovali, že jim odpadl soupeř. Takový nejsem. Když můžu, pomůžu.“
Březinovu nabídku Samohin posléze s díky odmítl. Dal přednost starým prošlapaným botám a bruslím, které mu ve čtvrtek ze Švýcarska na poslední chvíli dovezl bratr. Nejistotu posledních dnů však Izraelec neustál. Skokansky propadl, nepostoupil z krátkého programu.
Březina naopak spal v Ostravě výborně. Vše mu vycházelo. Procházel se po hale s americkou snoubenkou Danielle Montalbanovou, fandil mladým Čechům i Ondřeji Hotárkovi z italské dvojice, svému budoucímu svědkovi na svatbě.
Povedl se mu páteční ranní trénink, potom i rozjížďka před krátkým programem, při které jakoby mimochodem vyšvihl krásného trojitého axela ze dvou kroků.
Axel platil od juniorských let za jeho exkluzivní zboží. Skočil by ho snad i poslepu. Nyní měl být zlatým hřebem jeho vystoupení.
Šlo o defenzivní program, bez pokusu o čtverný skok. Kouč Raphael Arutyunyan sázel na čisté provedení toho, co Březina bezpečně umí. „Nechtěl, abych jel něco, co nemám z tréninku zažité.“
Úvodní dva skokanské prvky? Perfektní. Hala bouřila. Až přišel osudný axel. Snad s pocitem, že vše jde báječně, zabral na odrazu silněji, chtěl vyletět co nejvýš - a upadl.
„Vymstilo se mi to. Jsem blbec,“ vyčinil si.
Hala reagovala, roztleskala mu kroky. „Díky za tu přízeň, dodali jste mi energii,“ chválil Březina později diváky.
Dobruslil, zaklonil hlavu. Zisk 78,61 bodu byl vzdálen metám, které si s koučem naplánovali. Našel se na osmém místě.
Loni měl v Bratislavě hájit ve volné jízdě přední pozice a nervově tam selhal. Teď je tedy v Ostravě v jiné roli. „Všichni říkají, že bruslím líp, když útočím zezadu. Tak jako naposledy na Kanadské brusli. Nebo na Evropě před čtyřmi lety,“ dodává si víru.
Ano, pokusí se ve volné jízdě o čtverný salchow, bude sbírat body. Ne, boj o bronz není ztracen. Od třetí příčky jej dělí osm bodů. „Určitě nechci zůstat, kde jsem.“
Javier Fernández v krátkém programu na mistrovství Evropy v Ostravě.
Když ta slova pronesl, ke krátkému programu právě nastupoval Javier Fernández. Aréna se přenesla do jiné dimenze, kde čtverné skoky jsou samozřejmostí a jízda se mění v úchvatné divadlo.
Španělův kouč Orser u mantinelu rozpumpoval divošský tanec radosti. A rozhodčí nasčítali kníratému Fernándezovi 104,25 bodu. Jako by mu už servírovali pátý evropský titul na zlatém podnose.
Jak to jen dělá? Usmál se: „Prostě si nepřipouštím tlak a věřím svému tréninku. Je to moje desátá Evropa. V roce 2013 jsem ji vyhrál poprvé. Od té doby vyhrávám čtyři roky v řadě. Vlastně pět. Ne, čtyři. Promiňte, já v matematice nikdy nebyl silný.“
