Ve svém prvním velkém evropském finále skončila třiadvacátá ze 36 závodnic. I přesto, že v závěrečné combi disciplíně se ve výsledkové listině posunula o šest míst, nejásala. "No jo, ale ke konci mě tři soupeřky ještě předběhly," usmála se hořce.
Zklamání bylo o to větší, že spolu s Lucií Grolichovou a Natálií Dianovou sahaly po medaili ze soutěže družstev. Jenže skončily na čtvrtém místě.
očima trenéraReprezentační kouč Jakub Kučera: "Barbora je poslední dva roky mezi juniorkami možná nejlepší střelkyní na světě. Jenže aby měla stejný výsledek i v combi disciplíně, musí nejen přesně střílet, ale také rychle běhat. Dlouhodobě také podprůměrně plave. Je mladá, takže zatím nedovedu říct, kdy bude ve špičce. A ani to slíbit. O svých rezervách ví. Proto musi ještě pracovat. |
Kodedová přesně ví, čím k celkovému nevděčnému výsledku družstva "přispěla". Svým oblíbeným parkurem.
V něm sice čistě překonala všech patnáct překážek, ale na dvojitém skoku spadla z koně a následně dostala penalizaci za překročený časový limit. "Školácká chyba. Kůň už chtěl skočit, ale já ještě nebyla připravená. Nedržela jsem ho nohama," sypala si popel na hlavu. "Aspoň, že neutekl a já mohla pokračovat v soutěži."
Právě kůň kdysi plzeňskou rodačku Kodedovou k modernímu pětiboji dovedl.V sedmi letech jí ho pořídili rodiče. Na tréninky s ním však musela do Tachova. Tam také dostávala první jezdecké lekce, tam absolvovala první závody. "Ale byly to spíš takové pouťáčky," zavzpomínala.
A právě v Tachově jednoho dne o čtyři roky později potkal její otec Jaroslava Voldřicha, trenéra Michala Michalíka. Ten navrhl, aby dcera zkusila pětiboj. "A tím to vlastně začalo," líčíla Kodedová své pětibojařské začátky.
Nadějná závodnice prošla všemi mládežnickými kategoriemi, od začátku se ji nejvíce dařilo ve střelbě. "Zato běh, ten zatím není moc dobrý," poznamenala nedávná maturantka na plzeňském gymnáziu Františka Křižíka, která od září hodlá studovat v Praze vysokou školu.
Mezi juniory se jí daří. Letos si z ME z bulharské Albeny přivezla 4. místo a byla členkou stříbrného družstva. Do kategorie dospělých nahlédla poprvé v loňském roce, Své první finále Světového poháru absolvovala v Kladně. Skončila sice pátá od konce, ale vyhrála úvodní střelbu. V říjnu pak ve finálovém podniku Světového poháru obsadila 21. místo.
Letos začala být už pravidelnou členkou reprezentačního výběru. V Maďarsku skončila na SP 26., teď na Evropě i přes kolaps na parkuru ještě o tři příčky lépe. "Ale juniory nemůžu s dospělými srovnávat. Je to velký rozdíl hlavně v šermu, kde je to hlavně o zkušenostech. A ty zatím ještě nemám."
Věří ale v pětibojařsky růst. I proto neodmítla nabídku na přestup z Plzně do Dukly, kde trénuje celá česká pětibojařská špička.
Vysněné cíle v závodní kariéře nemá. "Chci jen, aby mě to bavilo a abych si z toho do života přinesla dobré pocity. Ale vlastně i ty špatné, abych se z nich dokázala poučit."
