Čiperný budějovický útočník Tomáš Klinka zažil proti Plzni asi své nejpovedenější ligové utkání. Dal dva góly a hostující obránci s ním měli stále problémy. "Nevím, jestli je to můj nejlepší výkon, měl jsem spíš štěstí," řekl po utkání třiadvacetiletý útočník, který má talent, ale nikdy příliš nezářil.
Zápas jste vyhráli 4:3, to je hodně divoké skóre.
Je to škoda, my se na góly hodně nadřeme. Když konečně Plzni dáme čtyři, zase tři dostaneme. To je asi hrubá chyba.
Ale takové utkání se přece musí lidem líbit.
To určitě. Tedy, hlavně jestli to vydržely jejich nervy.
Po třetím budějovickém gólu Plzeň rychle snížila, a navíc kopala penaltu. Jak vám v tu chvíli bylo?
Moje pocity? No, nebyly nic moc. Byl to klíčový moment zápasu, ještě že to Jarda Drobný dokázal chytit.
Jindy máte v utkání problém, abyste dali jeden gól, a teď jste dokázali vstřelit hned čtyři. Čím to je?
V minulých zápasech jsme měli hodně šancí, které jsme ale nedokázali proměnit. Naštěstí dneska to bylo naopak, co šance, to gól.
První gól jste vstřelil při sprintu z hranice šestnáctky. Nechtěl jste si spíš míč v souboji s Bečkou zaseknout?
Ne, hrozilo, že bych spíš trefil něčí nohu. Raději jsem risknul střelu, gólman Vosyka se v bráně zrovna přesouval a na míč nedosáhl.
A vaše druhá branka?
Míč se ke mně šťastně odrazil od Bečky a já se snažil jen trefit branku. Vosykovi střela propadla mezi ramenem a nějak do sítě doskákala.
Hodně si Budějovice vítězstvím nad Plzní pomohly?
Získali jsme tři body, ale nedá se mluvit o tom, že jsme s Plzní už bojovali o záchranu. Ještě nás čeká celé jaro a bude se hrát o dost bodů. Zápas ale důležitý byl, hráli jsme o poslední místo. Všichni jsme rádi, že přes zimu na něm neskončíme my. To vám nikdy nepřidá, když víte, že jste poslední.
- pondělí 27. listopadu 2000
