Start. A je to tady. Prvních sto metrů se jedná spíš o kontaktní sport než o plavání, nicméně jsem si urval kousek místa v moři pro sebe a mířím přes vlny na první bójky, vzdálené 500 metrů od břehu.
Plavání se zadařilo dle mých možností dobře - 1 500 metrů kolem osmadvaceti minut. Držel jsem tempo dle instrukcí a přežil. Díky za tréninky v sokolovském bazénu, Iveto! A rychle na bajk.
V místních podmínkách se jedná o nejtěžší cyklistickou část, co jsem kdy jel. Nejde ani tak o techniku, jako spíše o fyzickou náročnost. Prvních 12 kilometrů stoupání v tropickém vedru bere síly velice rychle.
Dvaatřicet kilometrů kola mám za sebou, jsem dehydrovaný a při výběhu z depa musím doplnit cukry, hořčík a hlavně vodu.
První polovina 9,5 kilometrového krosu vede po bajkové trase, takže opět do kopce. Velice rychle mi dochází poslední zbytky energie, tak se snažím doplňovat alespoň tekutiny - občerstvovací stanice jsou naštěstí na každé druhé míli.
Je tu finále, dostal jsem se až sem, zvládl jsem se neutopit a přežil jsem to pekelné kolo. Teď se blížím k cílové třísetmetrové rovince na pláži, končící výběhem do mírného kopce.
Cíl vidím sice dvakrát, ale díky fantastickým fanouškům sbírám své opravdu poslední síly. Pokřikují na mě: Czech Republic go go, atmosféra je úžasná.
Po 3 hodinách a 19 minutách a 30 vteřinách protínám konečně cílovou pásku. Dostávám vysněný květinový havajský věnec, cílovou medaili survivor (přeživší), mokrý ručník na ochlazení a vodu.
Euforie je neskutečná, jsem šťastný, že jsem přežil a za cílovou občerstvovačkou klesám k zemi vysílením. Myslím na vás všechny, kteří jste mě na dálku podporovali, včetně svých nejbližších. Cíl jsem si splnil, dokončil jsem. Všechno ostatní je bonus, takže spokojenost.
