Bývalý hokejista a současný MMA zápasník Michal Martínek v moderátorské dvojici...

Bývalý hokejista a současný MMA zápasník Michal Martínek v moderátorské dvojici s Innou Puhajkovou na turnaji přední evropské organizace KSW. | foto: Facebook Michala Martínka

Hokej s prezidentem, na vlnách fantazie s Innou. Martínek: A to mě chtěli školit

  • 0
„Právníci si mysleli, že nás vyprovokujou, snažili se nás školit, jenže i my studovali vysokou. A na verbální komunikaci jsme byli zlo,“ zasní se a rozjaří Michal Martínek nad časy, kdy s kamarádem hlídal v klubech na dveřích. Ta doba mu ale nechybí. Však si nedávno zahrál hokej s prezidentem a teď moderuje v s Innou Puhajkovou. „Ulice v Praze se uklidnily, skla už většinou nelétají,“ vykládá MMA zápasník.

S Innou Puhajkovou moderujete turnaje v MMA. Jak vás to baví?
Inuška mě krásně vede a já se nechám. Jako na vlnách fantazie! Většinu času to stojí na ní, já jen odpovídám na otázky. Ona je vážně profesionál. Před vysíláním si mě vezme v zákulisí k sobě a projedeme bod po bodu. Fascinuje mě, že zvládá mluvit do mikrofonu, do toho v uchu poslouchat režiséra a stejně neztratí řeč.

Michal Martínek

  • Těžká váha do 120 kg
  • Skóre 10-5
  • Bývalý šampion Oktagonu, dnes reprezentant polské KSW
  • Po invazi na Ukrajinu ukončil spolupráci s ruskou soutěží ACA
  • 33 let

Vám by se z toho zatočila hlava?
Kdyby se to mělo dít mně, byl bych borec na konec s palcem dolu. Jako malej kluk jsem mluvil strašně rychle, vyčítali mi, že huhňám a mumlám. Že teď stojím před kamerou a něco komentuju? Velký zadostiučinění.

Nervozita vás nestrhne?
Já byl nejvíc nervózní, když jsem měl složit manželský slib! V říjnu jsem zápasil s Darkem Stošičem (úspěšný Srb, Martínek prohrál na K.O.) a hodinu před zápasem jsem měl tlak 120 na 70 a tep 65. Naprostý klid. Když jde o mě, jsem připravený v rámci boje zabít i umřít, ale když jde o někoho jiného, nervózní jsem. Třeba na těch svatbách, to je masakr!

Mluvit před velkou skupinou lidí je ještě něco jiného než mluvit na kameru.
Vzpomínám si na první turnaj Oktagonu, kdy jsem mohl po vítězství lidem něco říct. Koukaly na mě čtyři tisícovky a já z toho byl nervóznější než ze zápasu, abych neřekl nějakou blbost. Od té doby se to jen lepší. Navíc se snažím mluvit slušně. Chápu, že mě lidi sledujou a moje slova můžou mít dopad.

Neříkáte si, kam jste se to v životě dostal?
Jsem jako Alenka v říši divů. Chtěl jsem hrát hokej, ale musel jsem ukončit kariéru. Pak jsem se vrhl na vysokou školu a dělal vyhazovače. Začal jsem trénovat, protože jsem se bál, že může přijít borec, co mě stluče. Říkali mi: Neděláš to odmalinka, neprosadíš se. Vykašli se na to, akorát budeš nešťastnej. A já odpovídal: A co když ne. A teď se tu spolu bavíme.

Co jste studoval?
Marketingovou komunikaci. Skončil jsem ve třetím semestru, protože jsem se potřeboval osamostatnit. Nešlo to dál. Šest dní v týdnu jsem stál na vratech, studoval a k tomu dvakrát denně trénoval.

Vysokoškoláka bych na dveřích nečekal.
Hlídali jsme s mým kamarádem doktorem práv. To byla švanda, když nás chtěli nějací právníci vyškolit. Doslova jsme si s nimi vytřeli, protože jsme na verbální komunikaci byli strašný zlo. Mysleli si, že nás vyprovokujou, ale my měli Filipa.

Kdo z hostů v barech bývá většinou nejproblémovější?
To je opravdu individuální. Záleží, kolik si dáš panáků nebo nedejbože něčeho jinýho, protože taková je prostě realita. Taky záleží, jestli chlapík dokáže sbalit nějakou kočku, nebo jestli mu ji někdo přebere. Pak se temperament rychle mění. Hrdých pávů jsou mraky.

A vy reagujete.
U první předvolačky jsem si řekl sakra. U padesáté jsem se už zamyslel, že bych možná mohl něco změnit. Přece jen mi taky bylo dvacet a ne vždycky jsem měl nervy situaci ustát. Ale jak má člověk jeden soudíček, pak druhej a je neustále popotahovanej, zjistí, že ráno po šichtě nechce sedět další dvě hodiny u policie a řešit blbosti. Takže jsem se začal učit řešit problémy mluvou.

Ještě někdy chodíte na dveře?
Spíš pomáhám jako konzultant zaučovat mladší. Občas s kamarádem přijedeme, když si rádoby mafiánská skupinka myslí, že si může určovat pravidla v baru, ale to jen zřídka. Od doby, co jsou v Praze kamery, se ulice uklidnila. Skla už většinou nelétají. I když mi přijde, že po covidu se ta naštvanost zase trochu vrací.

Už jste zmínil, že jste hrával hokej. Nedávno jste si ale zabruslil i s prezidentem, že?
A přijel jsem o dvě hodiny pozdě! Zaspal jsem. Martin Dejdar mi volal: Ty vole, kde jseš? Máme natáčení.

Jaký je hokejista?
Bodyček jsem mu nedal, protože s ním neustále jezdili dva bodyguardi. (smích) Ne, dělám si srandu. Musím říct, že mi to bylo sympatické. Podpořili jsme ho v kampani společně s Jirkou Hrdinou, cítím k armádě respekt. Vojáci mají morál, kodex zlepšovat se. A on šéfoval NATO.

Po invazi na Ukrajinu jste zrušil kontrakt s ruskou organizaci ACA, k tomu podpora prezidenta. Jste angažovaný?
Ne, politiku sleduju velice pasivně, jen mám každé ráno deset minut všeobecný přehled. Jsem brutální laik a sám vím, jaké to je, když vás hodnotí laici. Mně u Petra Pavla byl sympatický faktor armády. Dávalo mi lidský smysl, když mluvil. Slyšel jsem nějaké teorie, že nemá slang politiků a přehled, ale prezident přece hlavně musí umět mluvit k lidem, ne? Každej není jako Klaus.