Obvykle výřečná slečna "Helikoptéra" (název jednoho ze skoků během jízdy, pozn. aut.) zpomalila proud roztodivných myšlenek, jiskřivého smíchu a vtípků. Mezi odpověďmi si občas promnula klesající víčka. "Jo, a zuli jste si boty?" stihla ještě přísně prověřit návštěvníky...
Končí vaše nejúspěšnější sezona, uspořádáte večírek?
To asi ne. Mám kamarády po celých Čechách a vlastně i po světě. Bylo by docela náročné je sezvat, zajistit ubytování. A vyplatit cesťáky. (smích) Vezmu to asi postupně.
Je stříbrná medaile z mistrovství světa životní úspěch? Nebo byste si cenila víc vyššího postavení ve Světovém poháru, kde jste vyhrála jeden závod a celkově byla čtvrtá?
Směřovali jsme všechno k šampionátu a jsem ráda, že mi to vyšlo. Sezona správně kulminovala. Byla by přece náhoda, kdybych v sezoně, v níž jsem se dostala poprvé mezi nejlepší tři, hned Světový pohár vyhrála, ne? (úsměv) Ale vyhrát celý pohár je náročnější, a proto cennější.
Tady jste se zase musela umět předvést nejlépe v jediném závodě, ve dvou jízdách.
To je pravda. Po úspěšném roce jsem silnější hlavně psychicky. Na startu bývám klidnější, nestresuju se. Na trati se to pak nebojím pustit, že bych to nezvládla.
Berou vás soupeřky jako favoritku?
Letos asi už docela jo.
A za rok, na olympiádě?
Jé, to nevím. Musím se naučit nový skok. A může se stát, že mi nepůjde, že se při něm ve vzduchu ztratím, že nezvládnu rotaci.
Ale to snad ne, nemůžete být pesimista.
Nejsem. Věřím, že půjdeme zase výš. Postupně, jako doteď.
Cítíte se už jako hvězda?
Že by mě jako na ulici v Jablonci lidi zastavovali pro podpis? To ne. Ale jsem ráda, že když se řekne freestylové lyžování, už se ví, o co jde. A že tam jsou nějaké boule a že je jezdí Sudová. To jsem ráda.
Uživíte se jako profesionální lyžařka?
Zatím ne. Nemáme to ještě přesně spočítané, ale teprve první rok se mi daří, první rok něco vydělám. A co vydělám, utratím. Ale můj manažer Marek Rejman se snaží, pomohl mi, ještě když o mně nikdo nevěděl. Dostanu od firmy lyže, ale žádné prémie. A teď už nemusím být v cizině na rohlíkách jako spolužáci z koleje. Po sezoně si zajedu k pořádnému moři za regenerací a tak.
Jak si představujete ideální odpočinek?
Klidná plážička bez lidí. Aby se tam dalo potápět. A někde tenisový kurt. Možná Thajsko nebo Malajsie. Dám to snad nějak dohromady.
A taky přece musíte do školy, ne? Studujete třetí ročník Pedagogické fakulty v Liberci, obor tělocvik–zeměpis...
No jo, já vím. Ale vůbec se mi nechce. Potřebuju si odpočinout, měla jsem toho dost. Snad budou učitelé shovívaví. Čeká mě třeba socioekonomická geografie. Slyšíte ten název? Už jen z toho jsem mrtvá...
- pondělí 21. března 2005
