Fakta? Pro někoho ano, pro jiné jen "papír snese všechno..."
Bohužel všechno na první pohled vypadá trochu jinak, než když o tom můžeme vědět trochu více. Tak snad jen pár informací pro ty, kteří vnímají situaci s Jardou jen skrze jeho výkony a taky média:
a) Saky se připravuje bez přispění svazu za vlastní peníze, přestože byl oficiálně jmenovaným členem reprezentace;
b) jen pro ilustraci - jedna kombinéza stojí (pro Sakyho díky jeho dřívějším výsledkům speciální cena) - 220 EUR; za jednu sezónu je potřeba tak 5-7 kombinéz, podle počtu vrcholů v sezóně; každý byť i lehký pád kombinézu nevratně znehodnotí; Saky letos od svazu ani od svého mateřského oddílu nedostal jedinou kombinézu; přestože v jeho starých kombinézách a na jeho starých lyží skáče nejeden mladý talentovaný skokan;
c) jedny boty stojí v přepočtu okolo 20 tis. Kč;
d) Saky zahájil svou zejména kondiční a psychologickou přípravu na Salt Lake City už v roce 1998, po jeho nevalných výsledcích v Naganu; příprava vyvrcholila testováním fyzické připravenosti na podzim roku 2001; v závěrečné zprávě zní, že se průměrný výkonnost českých skokanů výrazně zvýšila pouze díky výkonům Sakyho; ostatní ve své výkonnosti stagnují; Saky dnes vede dlouhodobé tabulky výkonnosti ve třech ze čtyř hodnocených kategoriích;
e) jako člen reprezentace se zúčastnil soustředění na prvním sněhu, ale bohužel svazoví činovníci mu přes veškeré sliby nedokázali zajistit nové boty, které přišly do republiky den po odjezdu týmu na sever; po příjezdu na Sever se Sakymu ztratila bagáž a 3 dny neskákal; poté, co mu přišla se mu druhý den utrhla pata na starých botech a neskákal znovu; za peníze jeho přátel a trenérů se mu poslaly boty na sever; ale jak všichni vědí v nových botách závody nevyhraješ; tréninkové manko činilo skoro 50 skoků;
f) na Turné 4 můstků Saky díky bolestem zad posílal SMSky na vedlejší pokoj, aby mu pomohli vstát z postele a dojít na záchod; bez povšimnutí a zájmu reprezentačního trenéra i kolegů, což se nedá říci o jeho kamarádech z jichých týmů, např. Slovinců, kteří mu zajistili alespoň základní fyzioterapeutický zákrok; po návratu do republiky jen díky zlatým rukám Pavla Koláře se mu podařilo alespoň bez bolestí chodit; to byl čtvrtek ráno; podle Pavla Koláře si rekonvalescence žádala alespoň týden úplného klidu; nařízení svazu bylo jasné: chceš na OH, musíš vyhrát nominační závody v Liberci v sobotu a v neděli; přes úporné bolesti byl Saky 2x 5.
g) těsně před odjezdem na OH jel český tým společně s jedním z trenérů na závod SP do Japonska; ten zatajil skokanům startovné od pořadatelů a pokusil se ho nechat pro sebe; díky Sakyho zkušenostem z dřívějších cest do Japonska se mu to nepodařilo a skokani startovné dostali; nezmiňuji se o tom, že výprava s sebou neměla jediný vosk; (další info viz
http://www.skoky.cz" target="_blank" rel="nofollow">
http://www.skoky.cz);
h) nepíšu o závodech SP, ve kterých se přes nesporné tréninkové výpadky Saky umístil jako nejlepší, nebo druhý nejlepší českého týmu; přesto to nakonec na cestu do Salt Lake City nestačilo;
Tak to jsou události posledních čtyř měsíců, v olympijské sezóně, kdy by SLČR měl mít zájem na maximální výkonnosti všech svých závodníků. A ty události z posledních tří let si rozhodně nic nezadají s těmi, o kterých se výše zmiňuji, možná, že ne úplně přesně. Není to žádný pláč nad rozlitým mlíkem, jsou to fakta. Takhle se v této republice starají činovníci svazu lyžování za naše peníze o sportovce, kteří pro tenhle sport udělali víc než my, kteří se tu bez bázně a hany opíráme do člověka, kterému jsme v letech 93 a 94 tleskali za to, že nám dopřál trochu té národní hrdosti.
Jardo, díky, vydrž. Možná už se ti nepodaří dostat se na úplný vrchol, ale možná ano. Každý, kdo v závodě SP vybojuje body, patří ke světové extratřídě. Přestože se to letos zatím nepovedlo, do této třídy patříš. Stejně tak jako třeba Jakub Janda, Michal Doležal.
Pavel Nykl
Praha