Skog do Itálie nedorazil a rady udílel svému svěřenci telefonicky nebo emaily. Přestože angličtina není rodnou řečí ani jednoho z nich, problémy řeší bez zbytečných průtahů. Koukalův start na padesátce byl víceméně shodou náhod. "Kdybych získal v předcházejících závodech medaili nebo vyloženě neuspěl, jel bych domů. Umístění těsně pod stupni mě motivovalo," přemýšlel lyžař a navázal: "Měl jsem štěstí. Kvůli bronzu ze sprintu bych pak nebyl mistrem světa."
V rozhovorech s trenérem našli čtyři hlavní důvody, aby na start padesátky nastoupil:
- Díky bodům ze sprintu v závodech Světového poháru je členem elitní, červené skupiny. Mohl předem počítat s tím, že se zavěsí za kvalitního a rychlého soupeře. (Předpoklad se potvrdil, táhl ho Ital Fulvio Valbusa).
- Je v životní formě (Koukal: "Od poloviny prosince mi forma stále stoupá. Netuším, kdy se to zastaví.")
- Běh na padesát kilometrů neměl vyloženého favorita. Vyhrát mohl kdokoli ze špičky.
- Na tratích ve Val di Fiemme ležel sníh, který sedí Koukalově bruslařské technice.
Jediným důvodem, který hovořil proti, byla únava z předcházejících závodů. (Ta se také v první polovině závodu projevila. Koukal: "Nohy mě hodně bolely. V některých stoupáních jsem si šáhl na dno, abych se Valbusy udržel.")
A čím se švédský trenér nejvíce zasloužil o český triumf. "Christer mi vysvětlil, že musím vědět, že na medaili mám a podle toho jet," chválil kouče Koukal. "To je nesmírně důležité."
Koukalovu spolupráci se Skogem vítá i trenér mužské části běžecké reprezentace Květoslav Žalčík. "Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení. V Čechách lidí jako on moc není. Já už jen dolaďuji jeho pokyny," nežárlí Žalčík.
 Martin Koukal na cestě k titulu mistra světa v závodě na 50 kilometrů |
