Minulou neděli si poprvé během StarDance odskočila do milovaných Krkonoš. Aspoň na chvíli zase na sníh. „Sice jen na den, ale lepší než nic,“ zářila Eva Adamczyková. Na snowboard se v poslední době skoro nedostane, většinu času jí zabírá tanec. Kvůli němu už vynechala úvodní závody Světového poháru, do kterého naskočí až v lednu. V sezoně, které chybí vrchol v podobě olympijských her nebo mistrovství světa, ale zase o tolik nejde. Proto si snowboardistka s duší umělkyně podobný odskok od kariéry mohla dovolit.
Ono se není co divit, umění ji provází odmala, tíhne k němu. Tatínek doma poslouchal Stinga, ona hrála na saxofon a trenéra jí dělal sochař. I teď ji můžete potkat v galeriích, na festivalech nebo na koncertu zpěváka 7krát3, kterému křtila i album.
Proto se 30letá snowboardistka pro iDNES Premium tentokrát rozpovídala ne o sportu, ale o lásce k umění, hudbě a všemu okolo.
Připadáte si jako umělecký typ člověka? Jak přesně se to projevuje?
Podle definice miluje flexibilitu, nestálost a dynamičnost každodenního života, se všemi radostmi i starostmi, které život přináší. Wow, to ani nevím, že taková definice existuje. Určitě jsem zvyklá fungovat flexibilně, ve sportu je to potřeba a já tak byla i vychována. Neměli jsme doma extra pevný řád, když bylo hezky, sluníčko a sníh, šlo se lyžovat a další věci se odložily na později. V tréninku je zase nějaký řád potřeba, taky kontinuita, takže mám ráda kombinaci obojího.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
