„Ale být první není hlavní motivací. Baví mě to dobrodružství a lyžování v horách, kde jsem svým vlastním pánem,“ oznamuje Švihálek, podle svých slov v současnosti jediný český profesionální skialpinista.
Tedy muž, který se pouští na lyžích do volného horského terénu. Ke Švihálkovi navíc patří ještě přídomek extrémní. Ve svých pětadvaceti už má na kontě řadu nebezpečných sjezdů v evropských pohořích, loni přidal i sešupy ze tří šestitisícovek v Peru.
Teprve dnes však poprvé zamíří do Himálaje. „Je to pro mě rozcestí. Dopředu člověk nikdy neví, jak bude jeho tělo fungovat v takových výškách. Podle toho, jak mi to půjde, můžu plánovat i další expedice.“
V té současné bude jediným Čechem ve slovenském týmu čítajícím lékaře, šest horolezců a tři skialpinisty. Do konce září hodlá výprava vybudovat tři až čtyři výškové tábory, poté se hodlá pustit k vrcholu. „V říjnu tam panuje nejstabilnější počasí. Po monzunu je na Dhaulágirí více sněhu, takže je sice komplikovanější vystoupit nahoru, ale zase je větší šance na úspěšný sjezd,“ líčí Švihálek.
„Stará pravda říká, že osmitisícovka se vás neptá, co jste dělal poslední tři měsíce, ale poslední tři roky.“ Jiří Švihálek, skialpinista Jiří Švihálek, skialpinista |
Dhaulágirí už několika lyžařským pokusům odolala. Nejblíže úspěchu byli Švéd Fredrik Ericsson a Čech David Fojtík, prvního však zastavilo příliš sněhu na vrcholové pláni, druhého naopak jeho nedostatek ve střední pasáži.
Švihálek se spolu se dvěma slovenskými parťáky hodlá spustit z vrcholu až do základního tábora, což znamená tři a půl tisíce výškových metrů. „Bude to trvat několik hodin. Fungovat bez kyslíku v takových výškách je hrozně náročné. Uděláte dva obloučky a musíte se rozdýchávat,“ vysvětluje Švihálek, který od mládí lyžuje a věnoval se i skalnímu lezení. Dovednosti z obou oborů teď musí skloubit.
Sjet Bílou horu (překlad Dhaulágirí) je totiž jedna věc, ale nejprve na ni člověk musí vylézt. „Stará pravda říká, že osmitisícovka se vás neptá, co jste dělal poslední tři měsíce, ale poslední tři roky,“ podotýká Švihálek.
Lyže si při výstupu ponese na zádech, lyžařské boty bude mít na nohou. „V tom je proti klasickým horolezcům nevýhoda, ale není to tak hrozné. Skialpinistické lyže jsou lehké a dohromady máme asi jen tři kila navrch,“ přibližuje Švihálek.
Kromě klasické výbavy bude mít s sebou také helmu, kameru či speciální kombinaci hůlky s cepínem. „Při sklonu svahu 50 až 55 stupňů je pro případ potíží dobré mít po ruce něco ostrého, aby se člověk mohl zaseknout do ledu.“
Ani to však vždy nezabírá. Jeden kamarád se Švihálkovi zabil přímo před očima. „To k tomu bohužel patří. Ale snažím se to dělat co nejvíc kontrolovaně, a když je nějaký nebezpečný úsek, tak to raději zabalím,“ sděluje sportovec, který se v posledních měsících musel proměnit také v pokladníka. I s pomocí investiční skupiny DRFG dal nakonec potřebných 200 tisíc korun dohromady a může vyrazit za životní výzvou.
