"Konečně už se bude hrát, ne jen brutálně běhat. Začíná být dobře," pochvaluje si osmadvacetiletá dvoumetrová spojka. Kromě obhajoby individuálních trofejí i výher s Kielem má před sebou Jícha i další cíl: přežít ve zdraví.
Po extrémně těžké sezoně totiž měli v klubu jen tři týdny volna – a taky to jeden z Jíchových hvězdných spoluhráčů odnesl těžkým zraněním a půlroční pauzou.
Vy sám jste si stihl orazit?
Velmi dobře, i když délkou nebylo volno optimální. Já ty tři týdny vyplnil svatbou, což byl úžasný zážitek, dovolenou s rodinou a týdenním golfovým tripem s klukama z házené. Budu z toho žít celý rok.
Co všechno Jícha stihl v minulé sezoně
|
... jsme si bohužel hořce zaplatili tím, že si Daniel Narcisse (francouzský olympijský vítěz, mistr světa i Evropy) v přípravě utrhl křížový vaz v koleni. To je velká ztráta.
A bude chybět půl roku. Jak se dá zvládnout to, že házenkáři mají každý rok kromě klubových povinností jeden velký šampionát?
To se přesně musí řešit. Momentálně se o tom hráči a už i trenéři baví s médii, ale krok k tomu, aby se něco reálně podniklo, je ještě daleko. Včelka zatím bzučí okolo, do hnízda se pořádně nepíchlo.
Jak z toho ven?
Pro nás je podstatné, že chceme založit obdobu hráčské asociace v NHL. Každý házenkář v bundeslize má už před sebou smlouvu – to je první krok k tomu, abychom my hráči mohli něco ovlivnit. Do čtrnácti dnů bychom se všichni chtěli vyjádřit, jestli podepíšeme, nebo ne.
Vy už názor máte?
Pro mě osobně to smysl má. Vím, že do nějakých tří let se toho moc nepodnikne. Ale myslím, že ještě nějaký pátek hrát můžu, možná bych z toho i já mohl někdy profitovat. Že jednou bude hrací kalendář pro zástupce špičkových týmů trochu zkorigovaný, což je hlavní cíl.
Hráčská asociace v NHL se stará o pracovní podmínky, může vyjednávat za všechny hokejisty. Jak podobný nápad vznikl v házené?
Na začátku se pár hráčů domluvilo a napsali všem házenkářům bundesligy e-mail s představou a dotazníkem. I u nás by organizace měla spravovat všechny smluvně vázané hráče, přičemž jí každý bude platit paušální příspěvek, tak jako v NHL. Zatím asi na nižší úrovni, ale snad ve stejných měřítkách.
Máte i speciální péči, abyste na marodce neskončili všichni?
Náš tým fyzioterapeutů a masérů je v Kielu maximálně vytížený, všude cestují v plné zbroji. Dřív na menší turnaje normálně jezdil jen jeden masér, teď se snaží, aby se dostalo na všechny – ze čtrnácti hráčů deset bolí nějaká naraženina. Máme v tomhle komfort.
A zdá se, že to je znát. V přípravě Kiel poráží špičkové evropské kluby "o parník", čím to?
Nejdřív jsme se sami sebe ptali, jestli jsme formu nenačasovali moc brzo. Ale po jednom z přípravných turnajů proti samým skvělým soupeřům musím říct, že náš herní projev je opravdu dobrý.
Takže bude Kiel ještě lepší?
Určitě jsme dál, než jsme byli před rokem touto dobou. To je fajn.
Zásluhu na tom má i Daniel Kubeš, váš nový český parťák v Kielu. Jak zapadl?
Výborně, hlavně svou mentalitou – díky ní ideálně pasuje do Kielu a připadá mi, jako by tady byl ne pár týdnů, ale už několik let.
Zajímavé je, že defenzivní expert Kubeš teď, ve svých dvaatřiceti letech a v nejlepším týmu světa, zase začíná hrát v útoku. Čím to je?
Když se nám zranil Narcisse, bude Dan Kubeš muset přehodnotit svoje letité zvyky. On sám pro sebe útok trochu odepsal, ale já myslím, že je velmi dobrý i v téhle činnosti. Kvality má, jen je v něm musíme probudit.
Změnu zažíváte i vy, místo své tradiční levé spojky hrajete na rozehrávce. Nevadí vám to?
Vůbec ne! Užívám si, že můžu víc řídit hru, vyhovuje mi to. Cítím se zatím dobře a házená mě baví. Je super mít takový zápal pro hru, že se těšíte na hřiště, i když jste utahaný. Beru práci jako své hobby. To potřebuju, abych mohl podávat výkony, jaké chci.
První část roku vám to šlo tak, že jste hlavním favoritem v anketě o házenkáře roku. Víte o tom?
Plno lidí za mnou chodí a říká mi to. Ale pro mě je důležitější hrát podle svých představ – ne to, jestli mě nějaká organizace vyhlásí hráčem roku, nebo ne.
To zní trochu zvláštně.
Ono to totiž po loňském vítězství polského brankáře Szmala trochu ztratilo na hodnotě. Nechci jej snižovat, patří do nejlepší desítky světa, ale v házenkářské obci se jeho volba jedničkou roku nesetkala s velkým ohlasem. Proto už to není tak důležité jako třeba ve fotbale – tam je v mých očích Zlatý míč takovou anketou, že si na trofej sáhne ten opravdu nejlepší.
