Jičínský Tomáš Babák v utkání proti Třeboni.

Jičínský Tomáš Babák v utkání proti Třeboni. | foto: Jan Strouhal, MAFRA

Opora českých mistrů si ve Švýcarsku zvyká na posilovnu

  • 0
Skoro by si cestou domů na dva zápasy české házenkářské reprezentace Tomáš Babák mohl opakovat slova některých fotbalových kolegů. Totiž, že pobyt s národním týmem může vylepšit náladu, která vzhledem k výsledkům klubu v ligové soutěži není právě nejlepší. A to přesto, že dvacetiletý odchovanec Jičína, se kterým na jaře slavil mistrovský titul, začal své první zahraniční angažmá vcelku úspěšně a se 42 brankami v devíti utkáních je druhým nejlepším střelcem švýcarského týmu. Lepší je jen Jan Filip, český hrající trenér, který zaznamenal o jediný gól víc.

"Začátek soutěže nám moc nevyšel," připouští Babák, jehož St. Gallen v prvních devíti kolech vyhrál jen třikrát a vinou toho je v tabulce třetí od konce.

Před sezonou se St. Gallen chtěl zařadit do horní poloviny tabulky, ale se vám zatím nedaří. Je to hodně velké zklamání?
V klubu určitě ano, už také proto, že se nám v přípravě dařilo a vypadalo to, že nahoře budeme. Jenomže hned na začátku jsme dva zápasy ze tří prohráli, oba doma, a teď jsme tam, kde jsme. Liga je ale v polovině základní části, máme ještě devět zápasů na to, abychom se dostali nahoru. Chceme postoupit do nejlepší šestky, která bude hrát o titul, k tomu chybějí jen dva body.

Máte na to dost kvalitní tým?
Myslím že ano. Teď však hrajeme se Schaffhausenem, který patří k nejlepším, a to bude těžké. Pak snad uhrajeme lepší výsledky než v první polovině.

Vám se ale docela daří, jste druhým nejlepším střelcem družstva, to vás jistě těší.
Lepší by byly výhry našeho týmu, avšak alespoň jsem zjistil, že se tahle soutěž hrát.

Na hrajícího trenéra Jana Filipa ztrácíte jediný gól, ale on jejich počet zvyšuje brankami ze sedmimetrových hodů, dal jich už devatenáct, zatímco vy jen dvě.
On je spolehlivě proměňuje a já na ně jdu jen tehdy, když nedá. To se ale skoro nestává.

Jak na vás zapůsobila švýcarská házená?
Jde o kvalitní soutěž, je to pro mě zase krok výš.

Bylo pro vás těžké si na ni a na nové prostředí ve Švýcarsku zvyknout?
Co se týká zápasů snad ani ne, spíše je velký rozdíl v tréninku.

V čem největší?
Úplně obrovský v posilovně, tam chodíme pravidelně a tvrdě se maká. U mě je to dané asi i tím, že po mně chtějí, abych přibral a zesílil. Naštěstí střední spojka nemusí být takový hromotluk, ale přesto bych měl přibrat.

Jde to?
Trochu ano, ale zatím pomalu, moc jsem nepřibral.

Zvládáte větší tréninkovou zátěž, než na jakou jste byl zvyklý?
Teď už ano, ale začátek pro mě byl velký skok. V Česku se trénuje většinou večer po práci, tady převážně dvakrát denně.

Reprezentační pauza vám přinesla zápas na domácím jičínském hřišti a právě na něm jste vstřelil své první góly za seniorskou reprezentaci.
Hodně jsem se těšil, přece jen se člověk dostal zase do prostředí, kde může své spoluhráče dirigovat česky. Ze Srbska jsem měl obavy, navíc ještě takové příjemné z toho, že se hrálo u nás v Jičíně, ale dopadlo to dobře.

Remíza a výhra nad takovým soupeřem jsou velmi dobré výsledky.
Přesně tak, s tím musíme být spokojení už také proto, že jsme hlavně ve druhém zápase nebyli kompletní, některé opory nám chyběly.