Olomoucká házenkářka Anna Gebre Selassie se snaží probít obranou Slavie.

Olomoucká házenkářka Anna Gebre Selassie se snaží probít obranou Slavie. | foto: Petr Janeček, MAFRA

Hodňoučká Gebre Selassie září jako bratr. A s rasismem už počítá

  • 5
Když v květnu její bratr Theodor debutoval za český fotbalový národní tým, s úsměvem mu popřála: "Dokázal jsi to. Ale až po mně." Dvacetiletá házenkářka Olomouce Anna Gebre Selassie si premiéru v reprezentaci odbyla o měsíc dřív než starší sourozenec. Česko by v hráčce s etiopskými kořeny mohlo mít jednou oporu.

Na palubovce ji nepřehlédnete. Čokoládová kráska Anna Gebre Selassie vyniká nejen tmavou barvou pleti, ale především schopnostmi. Má skvělou techniku, je atleticky vybavená.

V uplynulé sezoně interligy poprvé dostala v Olomouci větší porci minut a talentovaná spojka ukázala, co umí. Za odměnu v Chebu nastoupila za český A-tým proti Portugalsku. "Chtěla bych si zahrát další zápasy za reprezentaci, ale jinak mám krátkodobé cíle," říká někdejší mládežnická reprezentantka.

Sny si plní. Odborníci ji předvídají zahraniční angažmá, pokud ovšem zapracuje na své slabé stránce: je příliš hodná. A v tvrdé házené jsou ostré lokty třeba.

"K Aničce mám někdy chuť přijít a začít s ní třepat, protože má potenciál, který už jsem sakra dlouho neviděla. Dokáže na tréninku takové věci, že párkrát jsem musela jen suše sklapnout," líčí její olomoucká spoluhráčka a bývalá reprezentační opora Lucie Fabíková.

"Ona je ale strašně hodňoučká a bohužel házená není sport pro hodné lidi. Často přemýšlím, čím Aničku naštvat. Když ji někdo naštve, tak bude hrát jako bůh." Gebre Selassie vyrostla ve Velkém Meziříčí. Má českou matku, která se s jejím otcem, etiopským lékařem Chamolou Gebre Selassie seznámila při studiích na univerzitě shodou okolností v Olomouci.

"Když jsem se rozhodovala, kde hrát házenou, měla jsem na výběr Prahu, nebo Olomouc. K tomuto městu máme všichni vztah. Doporučili mi ho rodiče," vysvětlila volbu studentka tělocviku a biologie.

Bratr válí fotbal v Liberci, ona házenou na Hané. "S bráchou si často voláme. Nejsme si odcizeni. Fotbal mě baví. Bratra sleduji," tvrdí. "Rodiče jsou na nás hrdí." Jak by ne. Oba to dotáhli až do české reprezentace.

Anna ale letos zažila i jednu otřesnou zkušenost: při zápase na Slavii jí místní hooligans rasisticky nadávali. "Uráželi mě kvůli barvě pleti. Nebylo to příjemné. Pořadatelé je tehdy ani nevyvedli ven," mrzí ji.

"Mně osobně to dělá výrazný problém, protože si vše beru k srdci, i když vím, že jsou to prostě hlupáci. Nemyslela jsem si, že bych v této době ještě mohla potkat rasisty. Ale už s tím počítám. Nedá se nic dělat. Takový je život," posteskne si. Lásku k házené ji však primitivové sebrat nemohou. Chce v ní dosáhnout velké věci.