"Já mám v rodině nejvíc titulů, tak si na mě nemůžou vyskakovat, i když jsem nejmladší," říká s širokým úsměvem Tomáš Heinz. "Možná i proto už není táta tak kritický, jako býval dřív, když jsme naše výkony po každém zápase důkladně probírali." Otec své kluky k házené v mládí netlačil. Oba začínali s fotbalem.
Házenkářský oddíl však oba mladé Heinze stejně nakonec přetáhl. "Nejdřív to zkusil Kamil, je levák a ti jsou pro házenkáře velmi žádaným zbožím," vzpomíná Tomáš. "Já jsem ho po půl roce následoval. Bylo mi tehdy jedenáct."
Oba začínali na křídle. Kamil vpravo, Tomáš vlevo. Přestože je od sebe dělila celá šířka hřiště, snažili se přihrávat si. To v nich zůstalo dodnes. Když hrála Karviná v neděli s Duklou Praha, vypustil Tomáš míč z ruky vysokým obloukem do prázdného prostoru nad brankoviště. Kamil vytušil bratrův záměr. Prodral se zkoprnělou obranou, vyskočil, ve vzduchu míč zpracoval, a ještě než dopadl na zem, skóroval.
Na reprezentačních akcích se zatím míjejí. Kamil hrál mistrovství Evropy ve Švédsku, Tomáš mistrovství světa ve Francii. Věří, že jednou na velkou akci pojedou spolu. "V létě bude reprezentace bojovat o postup na mistrovství světa do Portugalska, třeba se s bráchou potkáme tam," zasnil se Tomáš Heinz. "Ale to je daleko, teď se soustředíme na ligu, play-off se blíží."
Zlatých medailí mají Heinzové doma hodně. Ale zlato, to v jejich kariéře nebyl jen výsledek dřiny na hřišti. Oba jeden čas pracovali jako zlatníci. "Vyučil jsem se v oboru zlatník-klenotník, tři roky jsem se tím živil, když jsem hrál házenou poloprofesionálně," vzpomněl Tomáš. "Zkusil to i brácha, bavilo nás to, ale když jsme začali hrát házenou profesionálně, nechali jsme toh."
