SOUBOJ GENERACÍ. Janě Šustkové z Veselí (vlevo) bylo při debutu v interlize

SOUBOJ GENERACÍ. Janě Šustkové z Veselí (vlevo) bylo při debutu v interlize patnáct, zlínská Alžběta Tóthová je o dvacet let starší. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Málo peněz, málo hráček. Veselí zažilo prudký sešup

  • 0
Stejně jako v předchozích letech bojovaly házenkářky Veselí nad Moravou až do samého konce sezony. Jenže tentokrát to nebylo o titul, jak bývalo zvykem, nýbrž o holou záchranu. Tu si panenky zajistily až v sérii s Jindřichovým Hradcem, po níž v české části interligy obsadily sedmou, tedy předposlední příčku.

"Ještě že už je to za námi. V příští sezoně nás snad čeká něco lepšího," doufá kapitánka Jitka Tomečková. Že Veselí po deseti letech uteče play-off, bylo zřejmé delší dobu. Nezdar v první sérii play-out s Pískem však byl nepříjemným šokem. "Počítaly jsme, že vyhrajeme a zabojujeme s Olomoucí o 5. místo. Ale měly jsme marodku a nevyšlo to, tak jsme musely vydřít aspoň 7. místo. Byly to nervy, ale na Jindřichův Hradec jsme si věřily," podotýká Tomečková, jejíž celek sérii o přežití zvládl s přehledem 3:0 na zápasy.

I tak panenky zažily jednu z nejčernějších sezon v historii. Klub, který třikrát slavil český titul a ještě předloni vládl celé interlize, najednou sklouzl k opačnému pólu soutěže. "Zkušené hráčky skončily a došlo k velké obměně kádru," připomíná Tomečková. V lednu došlo také k trenérské rošádě, když Reného Kumpána nahradil Jozef Hanták. Ani tento impulz nezabral a Veselí se do první čtyřky nevešlo.

Hlavním důvodem ústupu jsou stejně jako v dalších podobných případech finance. Klub přišel o hlavního mecenáše v podobě firmy Britterm, která plnila rozpočet z 80 až 90 procent. "Jiní sponzoři tady nejsou. Potřebovali bychom aspoň nějaký základ od města, abychom mohli volněji dýchat," sděluje klubový sekretář Vlastimil Procházka. "V současné situaci se těžko hledá chuť pokračovat. Ale nevzdáváme se a nějak do toho půjdeme," ujišťuje.

Vinou nedostatku peněz trápil Veselí úzký kádr. "Bylo nás málo a do toho ještě přišla marodka," připomíná Tomečková. Týmu nepřidala ani rekonstrukce haly, kvůli níž musel za tréninky kočovat po okolí a zápasy hrát v Hodoníně a Hluku. "Neměly jsme žádné domácí prostředí, což taky hrálo velkou roli," míní kapitánka.

Budoucnost však nemusí být tmavá. Hala by měla být pro příští ročník připravená a ve Veselí dorůstají nadějné talenty. "Na nich se dá stavět," oznamuje Procházka. "Mladé holky jsou šikovné a mají v sobě potenciál, jen se musí ohrát. Chce to dva až tři roky," říká Tomečková. "Fanoušci musí být trpěliví."

Pak se možná dočkají návratu úspěšných časů.