Tuto neděli na PGA Championship měl Johnson dlouho nervy naprosto v pořádku, na druhé devítce hřiště Whistling Straits zahrál tři birdie a posledním z nich se na obtížné tříparové jamce 17 dokonce dostal do čela. Matematika byla jednoduchá - zahrát par na 18.jamce a zvednout nad hlavu Wanamakerovu trofej. Anebo alespoň bogey a potom by následovalo tříčlenné play-off s Martinem Kaymerem a Bubbou Watsonem.
Jenže Johnson je prostě neuvěřitelný smolař. Na odpališti děsivé osmnáctky (kolem "klikaté" fairwaye 457 metrů dlouhé čtyřparové jamky číhá jedno nebezpečí vedle druhého) na něj tlak situace přece jen dolehl a výrazně "vyhodil" svůj drajv doprava - až mezi početnou skupinu diváků.
Když na ono místo přišel, zdálo se, že má štěstí v neštěstí - míček mu ležel na relativně rovné ploše udupadného písku mezi a trávy. Od greenu byl sice přes 200 metrů, ale to pro jednoho z největších ranařů na túře není žádný problém. V tu chvíli však Johnson udělal fatální chybu, o které se bude ještě dlouho mluvit.
Dotkl se totiž svou čtyřkou železem písku ("založil ji") a pak teprve odehrál míč ke greenu. Poté předvedl vynikají přihrávku z těžké pozice a dokonce patoval z dobré pozice na par - a zdánlivě na vítězství. Ještěže ten pat neproměnil, protože pak by pro něj následující události byly snad ještě o to víc hořké.
Někteří američtí fanoušci jsou bez sebe vzteky, komentátoři mluví o velké nespravedlnosti, probírá se to či ono, ale fakta jsou naprosto jasná. Johnson udělal chybu. Hlavním předmětem diskuze bylo (a mezi fanoušky stále ještě je), zda ono místo bylo skutečně písečným bunkerem anebo ne. A zda to vůbec mohl Johnson poznat, protože půda byla ušlapaná od diváků.
Jenže právě na tuto situaci pořadatelé a rozhodčí pamatovali předem a už před turnajem dostali všichni hráči toto upozornění, černé na bílém:
"Na hřišti je zhruba 1200 písečných překážek. Všechna místa hřiště, která byla navržena a postavena jako písečné bunkery (překážky), se také budou jako písečné překážky hrát - bez ohledu na to, zda plocha bude nebo nebude uhrabána. To znamená, že v mnoha bunkerech, které jsou až za hranicí provazů pro diváky, stejně jako v některých bunkerech uvnitř provazů nebo poblíž nich, bude pravděpodobně mnoho stop, otisků pat nebo dokonce otisků po pneumatikách, které vzniknou v průběhu šampionátu. Tyto nerovnosti povrchu jsou součástí hry a nebude na nich možná žádná úleva."
O správnosti rozhodnutí rozhodčích udělit Johnsonovi trest dvou ran tedy není pochyb. Johnson sice prohlásil: "Vůbec jsem netušil, že jsem v bunkeru, vůbec mě to nenapadlo," ale to těžko může obstát - že míček leží na písku, bylo naprosto jasné.
"Možná jsem se měl na ten list s pravidly trochu lépe podívat," dodává. Jistě, člověku musí být Johnsona líto, ale to je tak všechno. Pravidla platí pro všechny stejně, bez ohledu na to, zda je znají nebo ne. A Johnsonovi ani nijak nepomůže, že nebyl zdaleka jediným, komu se něco takového mohlo stát.
Bubba Watson na otázku, kolik hráčů list s "dodatečným" pravidlem vlastně četlo, výmluvně odpověděl: "No, vím určitě alespoň o jednom, který to nečetl." Měl pochopitelně na mysli sám sebe. A další nešťastník závěrečného kola Nick Watney (lídr po 3.kole zahrál +9 a napodobil Johnsonův výkon z U.S.Open) dokonce přidává: "Upřímně řečeno, nemyslím si, že by to vůbec někdo četl..."
Možná je to pravda, ale v tom případě jsou hráči sami proti sobě. Konec konců to bylo jen necelých 100 slov, žádný filozofický traktát. Je pochopitelně možné namítnout, že pořadatelé mohli a měli vyřešit celou situaci už předem trochu jinak a písečná místa, ve kterých stojí diváci, za bunkery nepovažovat. Ale to už je pouze akademická diskuze, která může mít vliv jen na příští turnaje.
Na tomto major turnaji byl Johnson nakonec opět smutným poraženým, i když tentokrát ne kvůli nedostatečně pevným nervům nebo své hře samotné. K celému incidentu se navzdory obrovskému zklamání postavil čelem a jako pravý golfový gentleman. Už proto mu bude hodně lidé přát, aby uspěl na tom dalším. Golfové schopnosti na to rozhodně má.
