Louis Oosthuizen, vítěz British Open 2010, se raduje se svou rodinou

Louis Oosthuizen, vítěz British Open 2010, se raduje se svou rodinou | foto: AP

Nejlepší rána na The Open přišla nakonec v podání vítěze

  • 1
The Open Championship na proslaveném hřišti v St. Andrews nabídl mnoho mimořádných golfových úderů. Od téměř osmdesátimetrových puttů až po extrémní drivy, které žene vítr daleko za třistametrovou hranici.

V extrémních povětrnostních podmínkách, jaké většinou panovaly letos, nebyla o spektakulární momenty nouze.

Téměř geniální loučení Toma Watsona

Jednou z nejemotivnějších chvil bylo loučení pětinásobného šampiona Toma Watsona. Šedesátiletý veterán, který vloni v Turnberry málem získal naprosto senzační šestý titul, se sice bude účastnit šampionátů i v dalších letech, ale pravděpodobně už si nezahraje znovu v St. Andrews, kam se Open vrátí až v roce 2015.

Watson už před koncem druhého kola věděl, že neprojde cutem, a tak se podobně jako Jack Nicklaus před pěti lety rozloučil s diváky na slavném Swilken Bridge na osmnácté jamce.

Tom Watson, British Open 2010.

Pak došel ke svému míčku, který ležel po drivu asi 40 metrů před greenem a předvedl ukázku fantastické úderové přesnosti.

Nadšení diváci hnali svými hlasivkami míček do jamky, on se však mučivě zastavil na jejím okraji. K úžasnému eaglu chyběl snad jediný centimetr. "Zatáhl jsem tu ránu o palec," usmíval se Watson.

Stensonův šťastný eagle

Čtyřparová jamka číslo 13 patří k nejobtížnějším na hřišti nejen proto, že měří 425 metrů. Takzvaná Hole O´Cross hrozí svými písečnými bunkery, příznačně nazvanými Rakve. Má green o rozměru neuvěřitelných 3 500 metrů čtverečných (je spojen s jamkou č. 5).

Henrik Stenson, British Open 2010.

Ve třetím kole Open byla tato jamka druhou nejtěžší, ale Švéd Henrik Stenson na její zdolání potřeboval pouhé dvě rány. Ze vzdálenosti více než 160 metrů totiž trefil přímo do jamky, v níž se míč opřel o praporkovou tyč, zmítající se ve větru.

Míček chvilku váhal a pak se pomalu podél tyče do jamky ponořil. Eagle posunul Stensona na druhé místo průběžného pořadí o tři rány za vedoucího Louise Oosthuizena. I když k útoku na titul nakonec nepomohl, přispěl urostlému Švédovi k zisku konečného děleného třetího místa.

Jiménez a zídka u Road Hole

U proslavené sedmnácté jamky s názvem Road Hole není nikdy o diváky nouze. Drama tu číhá při každé ráně a jednou z nejzajímavějších situací je ta, pokud míček přeběhne asfaltovou cestu a zůstane stát u zídky, kde se hráč k ráně zpět na green nemůže napřáhnout.

Fanoušci se této situace dočkali i při letošním The Open, když Miguel Ángel Jiménez nezvládl náročnou vysokou ránu přes hluboký greenový bunker a dostal se do prekérní situace.

Miguel Ángel Jiménez, British Open 2010.

Španěl sáhl k jedinému typu rány, který se v tomto případě dá zahrát. Totiž napálit míček přímo do zídky, od níž se odrazí opačným směrem... snad na green. Také to pochopitelně může skončit mnoha jinými a nepříliš příjemnými způsoby.

Jiménez předvedl kouzelnickou ránu, po níž balon opravdu skončil na greenu. I když si z jamky nakonec odnesl double bogey, provázel ho aplaus, jako kdyby právě vyhrál celý turnaj.

"Longest drive"

Pořadatelé měřili přesnou délku drivů na pětiparových jamkách 5 a 14 i na čtyřparové pověstné sedmnáctce. Není zas až tak překvapivé, že autorem nejdelší rány, která byla na letošním Open změřena, je americký hitter Dustin Johnson. Konkurovat mu mohou asi jen jeho krajan Bubba Watson a Španěl Alvaro Quiros.

Dustin Johnson, Northern Trust Open

Johnson je tentokrát na měřených jamkách "přepálil" a ve třetím kole poslal ze čtrnáctého odpaliště míč do vzdálenosti 347 a půl metru.

Mimochodem bývalý vítěz The Open Mark Calcavechia, který má po operacích oba umělé kyčelní klouby, zahrál krátce po svých padesátých narozeninách drive o délce 334 metrů.

Oosthuizenova tečka

"Potřeboval jsem nějaký okamžik, který by mě trochu nastartoval. Bylo to těsnější, než to vypadalo," prohlásil vítěz Louis Oosthuizen o průběhu finálového kola. Ten okamžik přišel přesně uprostřed kola na deváté jamce.

Angličan Paul Casey, který jako jediný mohl Oosthuizena ještě ohrozit, zahrál o chvíli dřív na těžké tříparové osmičce par, zatímco Jihoafričan chyboval a jeho náskok v čele se ztenčil na tři rány.

Paul Casey (vpravo) gratuluje Louisi Oosthuizenovi, vítězi British Open 2010.

Paul Casey (vpravo) gratuluje Louisi Oosthuizenovi, vítězi British Open 2010.

Casey pak na devítce (320 metrů dlouhé) poslal míč s doběhem až na green a zdálo se, že by mohl dostat vedoucího hráče pod velký tlak. Jenže Oosthuizen odpověděl stejnou mincí a zatímco Casey se eaglu nedočkal, Jihoafričan trefil z deseti metrů přímo na střed jamky! Od té chvíle už se turnaj v podstatě jen dohrával.

, pro iDNES.cz