„Do brány bych si už nestoupl. Tělo by to zvládlo, ale nechci riskovat. Bylo by hloupé jít do něčeho, co by mohlo ohrozit golfovou kariéru,“ říká 32letý Kořínek.
Vůbec vás to neláká zpátky mezi tři tyče?
Ne. Tím, že mám golfovou sezonu tak plnou, mi naprosto vyhovuje, když se jdu s kamarády nebo přítelkyní podívat na fotbal. Užívám si ho jako divák.
Dva roky jste golfovým profesionálem. Jste spokojený s tím, čeho jste dosáhl?
Na Czech PGA Tour jsem se etabloval. Na turnajích končím pravidelně do osmičky. Letos mám dvě třetí místa, vyhrál jsem v Polsku. Není to špatné, ale pořád mi chybí, abych se více prosadil na turnajích Challenge Tour a European Tour. Pokud hráč neudělá cuty, tak nedostane peníze a hraje za svoje. Zatím jsem cutem neprošel.
Takže se sám sponzorujete?
Letos jsem dojel na nedostatek financí. Vypadlo mi několik sponzorů, se kterými jsem se dohodl před sezonou, a chybělo mi pak spousta peněz. To je u golfistů - a zvláště v Česku - velký problém. Jeden evropský turnaj, když to beru hodně střídmě, mě stojí 25 tisíc. A za rok je to krát jedenáct. A pokud peníze nemáš, musíš to lepit z toho, co vyhraješ v Česku. A ať chceš, nebo ne, tak v podvědomí to máš.
Jak dlouho se to dá takhle utáhnout?
Ještě jsem neměl plně zajištěnou sezonu. Chci vidět, co v ní dokážu, protože si myslím, že na to mám. Když se mi bude dařit, budu do toho šlapat. Pokud nenaplním rozpočet, budu muset turnaje omezit, abych se nedostal do situace jako letos. Trpím tím já i moje rodina. Takové dva roky bych nepřežil.
Příští rok je tedy zlomový?
Snažím se, abych až odjedu v lednu do Španělska, měl sezonu zajištěnou.
A jak jste na tom?
Jsem optimista. Kdybych nebyl, tak bych v mojí pozici už dávno s golfem sekl. Něco mám rozjednané, něco přislíbené. Snad je to na dobré cestě. Nejde zase o tak velké peníze.
Kolik potřebujete na sezonu?
Abych ji měl zajištěnou, tak 450 tisíc korun. Když seženu polovinu, je to pořád super, ale už to musím dohánět odjinud. Chtěl jsem manažera, který by za provize peníze sháněl, ale není člověk, jenž by byl ochotný se tomu věnovat. Ve Zlíně je hodně firem a bohatých, jenže vesměs mají sídla v Praze a je problém se tady s nimi o něčem bavit.
Osobního trenéra si nemůžete dovolit?
S nikým jsem nezačal spolupracovat a ani to nemám v plánu. Ale jsou lidi, kteří mi pomáhají bokem s fyzickou přípravou, regenerací... Proti fotbalistům je to velký rozdíl. Ti mají akorát starosti, když hrají blbě. O nic se nemusejí starat, zvláště ve Zlíně, kde jim chodí pravidelně peníze. Jako golfista si musím všechno zařídit a zaplatit sám.
Vědí soupeři, že jste bývalý profesionální fotbalista?
V Česku to vědí všichni.
Jak s nimi vycházíte?
Nejvíce si rozumím s kluky, kteří dříve dělali kolektivní sport. Nesetkal jsem se s lidmi, kteří by byli agresivní. Takové najdeš spíše mezi slabšími hráči, kteří jsou přemotivovaní, a když jim to nejde, snaží se škodit. Česká špička drží při sobě. Všichni vědí, jak je to v golfu těžké. I když se někteří jedinci nemusí, fandí si a podporují se.
Vzali vás mezi sebe v pohodě?
Přišel jsem z fotbalu, takže je beru jako spoluhráče, a ne protihráče. Je pravda, že pár lidí si muselo zvykat na fotbalové vtípky. V turnaji nikomu nepřeju nic špatného, ale když se někomu v tréninkovém kole něco nepovede, tak mu ještě přidám. Spousta hráčů to nechápala, ale já to beru jako odlehčení, ve srandě.
To bývalý desetibojařský šampion Roman Šebrle to měl těžší, že?
Jako amatér nebyl špatný, ale neudělal žádné výsledky a šel mezi profíky jen s handicapem. Každý hráč si handicap nahoní na svém hřišti, když bude aspoň trochu šikovný. Měl také problémy s federací, protože sponzoři mu dávali bokem peníze, ještě než se stal profíkem. Hlavně mu ale vůbec nepomohl humbuk, který se kolem něho strhl. Hráči se na něho nedívali jako na konkurenta, ale když to řeknu v uvozovkách, tak jako na nějakého šaška, který tam byl nasazený. Kluci, kteří hrají odmala, mají úspěchy a vědí, co golf obnáší, by si nikdy nedovolili říct, že za rok se chtějí dostat na olympiádu. Jako jediný měl na turnaji svůj zápis on-line. Celé se to motalo kolem Romana a celá špička šla bokem. Přitom prvních deset mu nadělilo třicet ran.
Omluvil se?
Ne, ale uvědomil si to. Řekl nám, jak to celé bylo, jak to mělo fungovat. Chvíli trvalo, než připustil, že zatím nemá ani na střed. Není špatný kluk, vycházíme spolu, je kamarádský. Snažil se najít cestu ke všem, zklidnil se, zapadl, přestal humbuk a hráči ho začali brát jinak.
MINULOST. Aleš Kořínek coby zlínský fotbalový gólman.
Ještě zpátky k fotbalu. Překvapuje vás, jak si vaši bývalí spoluhráči výborně vedou v první lize?
Když postoupili, byl jsem rád, těšil jsem se na ligu ve Zlíně. Na jednu stranu jsem nebyl moc optimistický, když jsem viděl, jaké posily chodí. Jména jsem neznal. Ale byl jsem zase pro, aby hráli ligu odchovanci, kteří ji vykopali. Říkal jsem si, že by to mohlo fungovat. Jsou dlouho spolu, bude jim to šlapat. A funguje to nad očekávání dobře. Mrzí mě ale věc s brankáři.
Co konkrétně?
Bylo jasné, že potřebují druhého gólmana pro ligu, ale naštvalo mě, když odstavili Staňu Dostála na druhou kolej. Nebylo správné nedat šanci gólmanovi, který postup vychytal. Nechápu, proč si ničí svého brankáře na úkor cizího, který stejně za půl roku odejde pryč. Neříkám, že je (brankářská jednička Holý) hrozný. Líbí se mi jeho hra nohama, přehled v rozehrávce, klid, sebevědomí, ale chybí mu to nejdůležitější - chytání. Obdivuju Staňu, že to nějak drží. Kdybych byl v kabině já, už to lítá a byl by hrozný problém. Trenéra Páníka mám přitom rád, vážím si ho jako člověka, ale tohle se mi nelíbí.
