Tomáš Sladký

Tomáš Sladký | foto: MAFRA

Vítkovický Sladký bojoval o florbalový titul, byť měl bolavou patu

  • 0
Před superfinálovým zápasem superligy měl vítkovický florbalista Tomáš Sladký jasno. Byl přesvědčený, že Vítkovičtí Mladou Boleslav porazí. A vyšlo mu to, vyhráli 4:3 a po pěti letech slavili titul. Soupeři vrátili loňskou porážku 5:6 v prodloužení.

Tomáš Sladký nechtěl zažít obrovské zklamání z loňska, kdy se tým upnul především k postupu do superfinále, které se poprvé konalo v Ostravě.

Jenže pokud by superfinále nebylo na jeden zápas, vítkovický kapitán by do něj ani nenastoupil... Trápí ho přetržená šlacha pod patou.

„Do série bych s tím asi nešel, ale na ten jeden zápas se to dalo ze všech stran ošetřit,“ uvedl Sladký. „Je to otravné zranění a teď zase potřebuji nejméně měsíc klid.“

S takovým zraněním se dá hrát?
Nedá, ale pět týdnů jsme dělali maximum. Připravoval jsem se a staral o tu nohu. Už mám z toho myšlenky úplně jinde, ale naštěstí to už mohu hodit za hlavu. To utkání bylo těžké hlavně psychicky, ale pomohli nám neskuteční fandové.

Závěr byl trochu divoký. Devatenáct vteřin před koncem jste dali gól na 4:2, ale soupeř ještě snížil. Čím to?
Měli jsme zahrát trochu lépe na míčku, protože poslední minutu jsme my i oni byli v laktátu. Ty situace se daly zahrát lépe. Bohužel jsme z toho udělali ještě osmivteřinové drama, ale Souča (brankář Souček, který chytil dvě vteřiny před koncem nebezpečnou střelu – pozn. red.) si ten poslední zákrok vychutnal.

Zdálo se, že jste se za stavu 3:1 stáhli a už bránili. Bylo to tak?
Nestáhli jsme se, ale zbavovali se zbytečně míčku. Kdybychom hráli pořád stejně, tak věřím, že bychom rozhodli deset minut před koncem. Ale síla Boleslavi je velká. Bylo to hodně na morál, na krev.

Vypadalo to, že oba finalisté zvolili defenzivnější taktiku než loni, což Boleslavští i přiznali.
Jo, jo, byl to strašně takticky svázaný zápas. Moc se mi to nelíbilo jako celek, ale teď už to je jedno.

Co vám po závěrečném hvizdu proletělo hlavou?
Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že už je konec zápasu... Posledních pět deset minut jsme hru stáhli na dvě lajny. Vůbec jsem dneska kvůli tomu zranění neměl hrát. Dělali se mnou různé kejkle, až jsem nakonec nastupoval ve dvou lajnách a vůbec o tom nevím. Vyhráli jsme. Neskutečné. Jsem nesmírně šťastný.

Co pro vás znamená, že jste triumfovali doma v Ostravě?
Každý hráč má nějaké sny, které si kariérou plní, a tady tohle byl ne že můj poslední sen, ale nic většího na klubové úrovni zažít nejde. Slavit titul v nejlepší hale na florbal v republice... Velký respekt si zaslouží hráči i činovníci Vítkovic, kteří tomu obětovali celý rok.

Máte i ženský titul, takže Vítkovice vládnou českému florbalu.
Už jsme to měli docvaknout loni, ale my jsme to v tom prodloužení pokazili. Je neuvěřitelné, že máme dva poháry nad hlavou. Taková dominance ale může některým lidem hodně ležet v žaludku.

Příští rok v lednu budou muži i ženy Vítkovic hrát Pohár mistrů, který hostí Česká republika. Takže v Ostravě?
Doufám, že to tak bude a že bude i podobná atmosféra, protože klubový světový florbal si zaslouží početnou kulisu. Opravdu se uvažuje o Ostravě. Bude to pecka, moc se na to těším. Naše mužstvo si to za neskutečné dávky na tréninku zaslouží.

Vy se ale hlavně musíte dát dohromady zdravotně, že?
Teď si beru dvouměsíční dovolenou a doufám, vlastně věřím, že to bude v pořádku.