Český brankář Lukáš Bauer během světového čtvrtfinále

Český brankář Lukáš Bauer během světového čtvrtfinále | foto: Český florbal

Zákroky nohama? Dílo okamžiku i náhody, míní Bauer. Těší se na Finy

Helsinky (Od našeho zpravodaje) - O co méně vytížený ve čtvrtfinále mistrovství světa byl, o to důležitější práci brankář florbalové reprezentace Lukáš Bauer při partii proti Lotyšsku (9:1) měl. „Škoda gólu, co jsem dostal. To bylo něco strašného,“ koulel očima nad ztrátou čistého konta, které mu soupeř pokazil jedním gólem. Jinak vládla spokojenost.

Když Lukáš Bauer mluvil s novináři v mix zóně, odložil si útočník Marek Beneš pod jeho nohy svoji hůl a tašku s cenou pro nejlepšího hráče zápasu.

Pak si ji autor tři gólů a dvou přihrávek zase zvedl, ale klidně se mohl o obsah podělit s Bauerem. To od jeho zákroků na přelomu druhé a třetí třetiny - za stavu 2:1 a 3:1 - se český tým odrazil.

Lukáši, který z nich jste považoval za důležitější?
Oba byly stejně důležité. Kdybychom dostali gól na konci druhé třetiny, asi by nás možná víc mrzel. Bylo to v naší přesilovce, těsně před přestávkou. Hned pak bychom přišli do šatny a měli bychom vyrovnání v hlavách. To znamená tento byl o něco málo důležitější. Ale já to nerozlišuju, je potřeba držet pořád.

Uvěřil jste poté, co jste zvýšili na 3:1, v hladký postup?
Vůbec ne! Až při nějakých 5:1, 6:1 jsem věřil, že to dotáhneme. Já se hlavně snažím koncentrovat každou minutu na danou akci. Ve florbale je to tak rychlé, že ve chvíli, kdy uděláte dvě tři chyby během minuty, je to najednou 3:3. Je to strašnej fofr. (úsměv) Až za stavu 7:1 jsem byl klidnější, ale je potřeba hrát celých šedesát minut. Polevit na pět minut vás může stát zápas.

Čeští florbalisté se radují po postupu do světového semifinále.

První dvě třetiny pro vás zřejmě byly náročnější než zbytek zápasu. Neměl jste moc práce.
První třetina byla strašná! Tam na mě nešlo vůbec nic, sesbíral jsem asi dva balony a to bylo všechno. To jsou vždycky strašné zápasy pro gólmana. Člověk kouká, okřikuje obránce, diriguje to a nic na něho neletí. Druhá třetina byla lepší, už tam na mě něco šlo, a ve třetí třetině už jsem si i zachytal. Tam nás Lotyši presovali, střel bylo víc, protože hráli trochu ofenzivněji. Už museli. Škoda jejich gólu… to bylo něco strašného.

Projevilo se na vás při střele z delší vzdálenosti, na kterou jste i viděl, že jste byl studený?
Neřekl bych studený. Byl jsem tam dobře pohybově, ale ono mu to divně sjelo a já jsem na to nestihl zareagovat. Blbě jsem se tam srovnal. Škoda, pokazil jsem si to sám. Mohla to být nula. Nevadí, jede se dál.

Oba nejlepší zákroky jste předvedl nohama. Je to váš styl?
Neřekl bych styl, to je dílo okamžiku a často i náhody. Jako třeba v šanci na konci druhé třetiny, kde jsem byl pozdě. Čekal jsem, že střílet bude hráč od mantinelu, protože Lotyši většinou hrají přímočaře. Na přihrávku před branku jsem reagoval hrozně pozdě, skládal jsem se tam, skákal jsem a trefilo mě to do kolena. Spíš jsem měl štěstí. Kdyby to zvedl víc, tak by to byl gól.

Těšíte se už teď na páteční semifinále s domácím Finskem?
Bude to zajímavý zápas, jsem na to sám zvědavý. Asi to bude hodně taktické, Fini se s tím hodně… oni zkrátka hodně dlouho rozehrávají, je to taková trochu nuda. Možná to bude dost podobné jako se Švýcary. Nečekám velkou přestřelku, na tu oni nehrají, mají to víc taktické. Víme, že když zahrajeme dobrý zápas, tak se s nimi můžeme měřit, a já věřím, že na ten zatím nejdůležitější zápas se dobře připravíme. Máme finského trenéra, který ví, jak hrají, jejich trenér je u týmu dlouho a jeho styl moc nemění. Doufám, že se na to připravíme, doléčíme rýmičky a budeme připraveni, abychom před plnou halou předvedli co nejlepší výkon.