„Tohle stoupání může rozhodnout celou Vueltu,“ říká Nairo Quintana. Ano, tady nalezne svůj ideální terén. Tady se jeho jezdecké vlastnosti mohou projevit nejvýrazněji. Tady v roce 2016 zvítězil.
„Ale doopravdy rozhodne až předposlední den v Andoře,“ oponuje lídrovi Movistaru Miguel Ángel López, lídr Astany.
Je před nimi 178,2 kilometru patnácté etapy, začínající na periférii Ovieda, nabízející na své trati celkem čtyři tisíce výškových metrů, a vrcholící 11,7 kilometru dlouhým stoupáním k jezerům Covadongy.
„Lagos mají reputaci hory, která bolí,“ říká Alberto Contador, expert Eurosportu. „Některé úseky jsou tu opravdu tvrdé.“
Navíc nezapomínejme, jde o třetí horskou etapu v řadě. Významnou roli už sehraje i to, jak který vrchař dokáže regenerovat.
„Kombinace tří horských dnů je mnohem komplikovanější než jedna obtížná horská etapa, která čeká na konci závodu v Andoře,“ připomíná Contador a věští: „Pro mě je nyní na Covadonze i v celé Vueltě favoritem číslo jedna Quintana. Také proto, že ví, jak se vyhrávají Grand Tour.“
Prozatím kolumbijský lídr stáje Movistar ztrácí ze třetí pozice pořadí 25 sekund na vedoucího Simona Yatese z Mitcheltonu-Scott a 5 sekund na svého týmového kolegu (a snad i pomocníka) Alejandro Valverdeho.
¡Llegan Los Lagos de Covadonga! Este es el recorrido de la 15° etapa que veremos este domingo. Más información: https://t.co/EYMxxnabuN ¿Quién será el vencedor? https://t.co/k2D90laFwG
A kam přesně se tedy dnes vydávají?
Nehledejte na konci této etapy rušné horské středisko s mnoha hotely, nenašli byste ho. Připravte se naopak na čarokrásné místo, romantickou náhorní plošinu, hodící se mnohem spíš k rozjímání.
Je to výšlap do kraje nikoho (pokud pomineme ta stáda pasoucích se krav). Silnice, která do tohoto kraje vede, je za běžných okolností spíše vyhlídkovou cestou.
V itineráři španělské Grand Tour se Lagos de Covadonga objevují teprve od ročníku 1983. Od té doby se však staly rodinným stříbrem Vuelty a jejich věhlas rostl, až si list El Mundo dovolil napsat: „Je to bez debat nejsymboličtější stoupání tohoto závodu.“
Ten hrozen hor na severu Španělska, který jako by byl prodlouženou paží Pyrenejí, dostal hrdý název Picos de Europa. Vrcholky Evropy. V pradávných časech vymysleli tento název námořníci, pro které při návratu z dalekých plaveb Picos často představovaly první pohled na rodnou zemi.
Přes Kantábrii, Asturii a León táhnou se skalnaté hřebeny, dvoutisícoví velikáni, hluboké rokle a zelené pláně. Tady byl v roce 1918 vyhlášen první národní park Španělska. Tady, na nejsevernějším výčnělku masivu a pouhých 20 kilometrů vzdušnou čarou od pobřeží, se nacházejí i dvě ledovcová jezera Enol a Ercina. Jezera Covadongy.
Lagos de Covadonga - krajina kolem cíle 15. etapy Vuelty
Scenérie bere dech.
Okolní krajina jako by inspirovala J. R. R Tolkiena k jeho bájné Středozemi. Po travnatých loukách by tu mohli chodit elfové, v hlubokých jeskyních kutat trpaslíci a u okouzlujícího jezera, v jehož hladině se odráží prstenec okolních hor, by čaroval Gandalf.
Hace años tuve la suerte de pasear por los lagos de Covadonga y captar ésta maravillosa imagen https://t.co/wnXMH0EXdK
Je to místo majestátní, magické a tajuplné, prodchnuté historií i epickými bitvami o svobodu, které si také v ničem nezadají s těmi Tolkienovými. Právě tady začala reconquista. V roce 718 tu družina křesťanských bojovníků, vedená vizigótským šlechticem Pelayou, porazila mnohem početnější maurské vojsko a podle legend tím dala první podnět ke znovudobytí celého poloostrova.
Český cyklista Hirt o sobotní i nedělní etapě |
V Covadonze si Don Pelaya vytvořil svoji základnu, odkud bojoval o utvoření Království asturského, jehož vládcem - stále sídlícím v Covadonze - se později sám stal. Dnes je pohřben ve zdejší jeskyni, která se stala poutním místem, a kde byl dle pověsti požehnán Dechem Panny Marie, když se před památnou bitvou zjevil před svými vojáky.
Branou ke stoupání na Lagos de Covadonga je údolí říčky Selly a městečko Cangas de Onis. Stojí v něm i hotel El Capitán, kde před 22 lety skončila kariéra legendárního Miguela Induraina.
U hotelu, kde měla jeho stáj Banesto nocovat, zajel demoralizovaný a prohrávající Indurain v průběhu etapy na Lagos de Covadonga k pravému okraji silnice a zastavil. Vzápětí přejel silnici a namířil si to přímo k recepci. Dal kolo mechanikovi, vešel dovnitř - a to bylo naposledy, kdy jej viděli v závodním dresu.
Ve vesničce Soto de Onis, u baziliky z konce 19. století, potom 11kilometrové stoupání doopravdy začíná. Zpočátku je silnice kryta smíšeným lesem a osmiprocentní stoupání je nezáludné. Na třetím kilometru se však najednou „zlomí“ do 14 procent.
Po šesti kilometrech najednou okolní stromy mizí, krajina se otevírá a ocitáme se v království rozeklaných skal, strmých srázů a žlutých horských květin - ale i medvědů, vlků, orlů a supů. Obrovští dravci s dvoumetrovým rozpětím křídel krouží vysoko na obloze.
Eddy Planckaert, mnoha bitvami zocelený belgický sprinter a vítěz klasik i etap Vuelty v 80. letech, o nich vyprávěl: „Není nic víc motivujícího pro sprintera, který odpadl ze skupiny, než vzhlédnout nahoru a vidět supy, kroužící nad jeho hlavou. Už jsem byl celý utrmácený, když jsem je uviděl, ale hezky rychle jsem si zase docvaknul nejbližší skupinu.“
Obtížnost stoupání poté dočasně poleví, ale to už se jezdci blíží ke zdejší „křížové cestě“, k 800metrové a až 17procentní brutální zdi La Hueseře.
Vuelta 2018Všechny články ke slavnému závodu na iDNES.cz |
Je to ponuré místo. V překladu znamená Kostnice. Kosti stovek padlých vojáků z vizigótsko-maurských bitev osmého století jsou tady pohřbeny
Které bojovníky „pohřbí“ La Huesera tentokrát?
Povrch silnice už není tak děsivý jako v raných časech etap na Lagos de Covadonga, kdy se závod na rozbitém asfaltu, plném štěrku a kamení, měnil občas ve slalom mezi děrami a překážkami. Přesto už strmost Huesery je testem pravých vrchařů.
Ani další dva kilometry s 12 a 10 procenty nedovolují polevit.
Mirador La Reina je posledním prudkým segmentem před dvěma sjezdy, které přijdou na závěrečných třech kilometrech. Pro ty, kteří nechtějí s nikým dalším spurtovat o vítězství, nabízí Mirador La Reina ideální příležitost k ataku. Tady v roce 1985 úspěšně atakoval Pedro Delgado. A o rok později Robert Millar.
Finále etapy, vrcholící na náhorní plošině u jezera Enol, je jako horská dráha. Dolů, nahoru, dolů, nahoru. „Ty změny profilu jsou pro vrchaře záludné,“ podotkl Eric Caritoux, který si tu vzal vedení na Vueltě 1984, ale na „tobogánu“ ho porazil Němec Raimund Dietzen.
Sunday the 15th stage of @lavuelta ! Lagos de Covadonga♂ A 178.2 km long track with ascents like La Huesera. Check out this route profile on our graphics and maps! ➡️https://t.co/5T89RmSPhr @BikeSpainTours @cyclingweekly @cyclist @TurismoAsturias #LaVuelta #ciclismo https://t.co/NloivGZUbY
V září 2014, při zatím předposlední návštěvě Vuelty na Lagos de Covadonga, tu šlapali vepředu tři Španělé ze tří různých stájí: Alberto Contador z Tinkoffu, Alejandro Valverde z Movistaru a Joaquim Rodríguez z Kaťuše.
Tehdy zde Contador divoce a marně gestikuloval na své dva souputníky, proč, proboha, nejsou schopni spolupracovat, aby najeli větší náskok na muže, jenž je stíhal: Chrise Frooma.
Na samém konci etapy čeká velmi krátká, sedmnáctiprocentní rampa do cíle. Dříve končily etapy na Lagos de Covadonga až u druhého jezera Ercina, dalším sjezdem. „Hledal jsem tam cílovou bránu, jenže ta ve větru a dešti upadla a už ji nestihli vztyčit,“ vyprávěl o svém triumfu Robert Millar. „Takže jsem ani nepoznal, kde končí utrpení, a nezvedl jsem ruce. Až jsem najednou uviděl týmová auta, blokující silnici. Vida, to bude konec. Typický španělský chaos, pomyslel jsem si.“
Později organizátoři přesunuli cíl na slepou boční silničku mezi oběma jezery, kde konec asfaltu znamená i poslední metry závodu. Za ním už je pouze pískem vysypaný a ohraničený malý koridor.
Sobotní etapaPodrobné zpravodajství |
Před čtyřmi lety si tu Contador kráčel pro červený dres lídra Vuelty, jeho fanclub skandoval „Contadoóóŕ, Contadóóór, Contadóóór“, ale on sám byl frustrovaný: „Kdybychom dnes spolupracovali, mohli jsme Frooma zničit. Takhle nic moc neztratil.“
Přesto zůstal Albertu Contadorovi červený dres až do konce ročníku 2014, navzdory usilovné Froomově snaze, aby tomu bylo jinak.
Jen tím podtrhl dosavadní statistiku.
Třináctkrát z dvaceti případů, kdy končila etapa Vuelty na Lagos de Covadonga, totiž platilo: Kdo tady oblékl dres lídra závodu, byl jeho majitelem i v cíli celého závodu.
Co na to dnes pánové Yates, Quintana, Valverde, López a další?
#LaVuelta18 “I chose my moment really well there in the final, I didn’t look back until it flattened off a little bit. I had a bit of a gap so just gave it everything to the line.” - @SimonYatess stage 14 winner ‼️ https://t.co/xlgRkmxjrZ
„Když budu mít stejně dobré nohy jako v sobotu na Praeres, budu spokojený,“ říká Simon Yates, muž v červeném. „Mám raději dlouhá stoupání, jako je Covadonga, než ta kratší jako Praeres, při nichž se velmi snadno můžete dostat až za hranu vašich sil. Připadám si zatím silný, i můj tým je silný. Ale rozhodně na Vueltě nijak nedominuji. Vždyť rozdíly v pořadí jsou pořád tak malé.“
Po půl šesté večer už ta poslední věta platit nemusí.
