Přísná pravidla mennonitské křesťanské komunity, z níž pocházejí, zakazují televizi, tanec, alkohol, kofein, kraťasy i práci v neděli.
Pozemek rodičů obklopily žluté květiny a objevil se tam nápis: "Na památku slávy mladého muže a jeho síly." Maminka upekla veliký bílý koláč a pozvala na něj sousedy.
Jenže když si před 15 lety přivezl její synek domů první horské kolo, nadšená nebyla. "Na kole dojedeš leda do pekla," říkal mu otec Paul.
A tak Floyd trénoval v noci, po práci, když ho nikdo neviděl. Kolo bylo vyjádřením jeho mladického protestu. "Rodiče jsou dobří. Ale věděl jsem, že musím pryč," vzpomínal.
Usadil se v Kalifornii. "Byl to náš nejslavnější sportovní den," vítala Landisův úspěch Vicki Barringerová, majitelka bike-shopu ve městě Murrieta, kde žije. "Ukázal řešení šampiona," ocenil heroický výkon Lance Armstrong, jeho slavný předchůdce a bývalý týmový vůdce.
Možná že přísná výchova dodala Landisovi tolik sil, aby zvládl všechna protivenství. A především porazil bolest. Protože historie Tour de France, to jsou dějiny bolesti. Eddy Merckx skončil v roce 1975 druhý se zlomenou čelistí. Bernard Hinault vyhrál v roce 1985 se zlomeným nosem a Tyler Hamilton dojel před třemi lety čtvrtý i se zlomenou klíční kostí.
Armstrongova fenomenální cesta ze světa "za oponou", kam ho přivedla rakovina, je dostatečně známá. Teď přijel Landis "jen" mírně zkroucený na špičce v sedle. "Vždy musím nasednout na kolo tak, že nejprve dávám přes rám pravou nohu." Příčina? Osteonekróza, nedokrvení hlavice stehenní kosti v kyčelním kloubu.
"To je kloub chlapa, který by měl problémy s každodenním živobytím, i kdyby závodil jen o víkendech," říká jeho ortoped David Chan. "Bolí to. Někdy víc, někdy míň. Někdy nemůžu spát," přiznává Landis. "Proto jsem se rozhodl kyčel vyměnit. Jako díl u starého auta, dokud se úplně nerozsype." Za rok pojede Tour možná první cyklista s endoprotézou.
