Je pro ně vzorem. Pokud získá některý z českých cyklistů v neděli ve Zlíně medaili v silničním závodě do 23 let, otevře se mu brána do světa profesionálního peletonu stejně jako Petru Vakočovi na evropském šampionátu v Olomouci.
„Byl to jeden z definujících momentů mé kariéry. Nedlouho potom jsem podepsal profesionální smlouvu,“ vzpomíná Vakoč stříbro z léta 2013, kdy si zajistil místo v renomované belgické stáji Quick-Step Floors.
Medaile byla jen sen...Co říkal Petr Vakoč v roce 2013 po zisku evropského stříbra? |
Co se vám vybaví ze stříbrného šampionátu?
Nejsilnějším okamžikem bylo, když jsem stál na stupních vítězů. Měl jsem tam rodinu, spoustu kamarádů. Pomalu mi tekly slzy štěstím. Moment, kdy mi předávali medaili, se mi vryl do paměti. Splnilo se mi přání, o kterém jsem snil. Dva roky předtím jsme jeli mistrovství republiky. A když jsem zjistil, že na stejné trati bude mistrovství Evropy do 23 let, tak jsem si předsevzal získat medaili. Že se mi to povedlo, byl pro mě osobně velký úspěch. Hodně si toho cením.
Bylo by složitější se dostat mezi profesionály, pokud byste nezískal medaili?
Samotná by mi nestačila, možná tak z mistrovství světa. Ale tím, že jsem měl ten rok více vítězství ve světě, tak stříbro z Evropy bylo potvrzením předchozích výsledků. Je to jiný typ závodění, protože nejedete v týmu, ale za reprezentaci. Cenné je, že se člověk dokáže prosadit v jiném týmu, než na který je zvyklý. Pro plno lidí je to navíc vrcholný závod, a když uspějete, o něčem to svědčí. Celkově to zvyšuje hodnotu závodníka. Mistrovství Evropy hodně upoutá pozornost a stáje si pak o závodníkovi zjistí ještě více a jeho předchozí vítězství více vyniknou.
Mistrovství Evropy v silniční cyklistice ve ZlíněVíkendový program Sobota:
Silniční závod žen U23, 108 km
Neděle:
Silniční závod mužů U23, 140,4 km
Důležité informace
|
Jak moc jsou šampionáty juniorů a do 23 let sledované pozorovateli profesionálních stájí?
Pro závodníky do 23 let je mistrovství Evropy po světovém šampionátu druhý vrchol sezony. Hodně se na to dá. Všichni manažeři profesionálních stájí jsou zvědaví, jak závodníci dopadnou. Vědí, že se tam sjedou nejlepší jezdci do 23 let. Ale sledují také etapové závody, hlavně Tour de l’Avenir a Nations Cupy.
Prý jsou závody mladých jezdců hodně divoké.
Pamatuji se, že v Olomouci bylo na začátku pár pádů. Na startu je plno lidí, chtějí využít šanci. Už si ale moc nevybavuji, jak moc to bylo divoké. Možná mi to přišlo normální. Závody do 23 let ale nejsou tak kontrolované, týmy nejsou tak organizované a nejsou mezi nimi tak velké rozdíly, že by některý byl schopný závod kontrolovat. Jsou více nepředvídatelné.
Takže se může spíše prosadit jednotlivec a nepotřebuje takovou podporu jako na velkých profesionálních závodech?
Je to tak. Ale samozřejmě že nějakou podporu týmu potřebujete. Jsou přitom silné národy, které mají celý tým poskládaný z kvalitních jezdců. Pak je to otázka hierarchie. Třeba když jsou tři silní Belgičané, tak se musí ukočírovat, aby si všichni pomáhali. Přece jen každému jde o smlouvu. Kdežto v profesionální stáji je to jasně rozvrstvené. Mezi mladými je to více otevřené a volné.
Je plus, když jedete šampionát na domácí trati?
Třeba mně domácí prostředí v Olomouci hodně pomohlo. Měl jsem motivaci uspět před českými fanoušky, kterých bylo kolem trati hodně. Nejdůležitější ale byla vnitřní motivace. Ukázat se na domácím šampionátu, získat medaili by bylo super. Výhodou může být znalost trati.
Jezdce v kategorii do 23 let čeká na 14 okruzích přibližně 140 kilometrů a více než čtyři kilometry převýšení. Co na to říkáte?
To je extrém. Podobné to bylo snad jen v Itálii v Offidě, kde se jeden rok konalo mistrovství světa juniorů a za další rok mistrovství Evropy do 23 let. Tam se jelo jenom nahoru a dolů, po rovině možná dva kilometry. To byl selektivní závod. Stejné to bude ve Zlíně. Do cíle dojedou malé skupiny nebo jednotlivci.
Vakoč po zranění: Tak rychlý návrat jsem nečekal |
Jste v Itálii na přípravě. Máte čas na sledování Tour de France?
Jsme tady prakticky celý tým, který není ve Francii, nějakých 15 jezdců. Díváme se každé odpoledne a sleduje se to výborně. Ze čtyř prvních etap máme dvě vítězství, třetí místo v týmové časovce, ve které nám prvenství uteklo o pár vteřin stejně jako žlutý trikot. Je tady díky tomu skvělá atmosféra.
Tušíte, kdy byste mohl po těžkém zranění poprvé závodit?
Pomalu se dostávám do téměř plného tréninkového režimu. Ještě bude dlouho trvat, než se záda zahojí takovým způsobem, abych byl schopný snést závodní zatížení. Jestli se postavím na start letos, bude to příjemný bonus. Ale spíše to směřuji, abych byl schopný naplno závodit od příští sezony.
