V roce 1965 vyhrál světový šampionát Tom Simpson. V zimě si pak zlomil nohu při lyžování a přišel o celou první část sezony. Na Tour přesto patřil k velkým favoritům. Během šestnácté etapy ale dvakrát spadl - podruhé ho srazila motorka - a v další etapě vzdal. „Sezona je v trapu,“ říkal tehdy. Byl první obětí takzvaného prokletí duhového trikotu.
O pět let později v duhovém trikotu zemřel Jean Pierre Monseré. Roku 1987 slavil světový titul Stephen Roche, který tehdy ovládl Giro i Tour. O rok později? Vynechal téměř celou sezonu kvůli zranění kolene...
Mohli bychom pokračovat.
A teď titulky stáje Tinkoff za poslední týden:
„Sagan druhý v napínavém závěru druhé etapy Tirrena.“
„Sagan bere druhé místo s v šesté etapě.“
„V nervydrásajícím souboji končí Sagan celkově druhý.“
„Když se podíváte na výsledky, je lehké být zklamaný, ale nejsem. Tým tady odvedl brilantní práci a moji kolegové tvrdě pracovali. Forma je dobrá,“ psal mimo jiné na svůj Facebook šestadvacetiletý Slovák.
Možná to nepřiznal, ale vařilo to v něm.
Duhový trikot a pak zase trápení
Loni odjel úžasnou Tour de France. „Není pochyb o tom, že Peter je nejsilnějším cyklistou na Tour,“ říkali o něm soupeři. Ale co mu to bylo platné, když stejně zase nevyhrál ani jednu etapu, zelenému dresu navzdory?
Až na Vueltě prolomil své dvouleté prokletí druhých míst na Grand Tour. „Nemůžete být pořád druzí,“ říkal tehdy.
Pak přišel závod, na který celý rok čekal - světový šampionát v Richmondu.
Pan druhý. Neumí jezdit dlouhé závody. Zelený dres bez vítězství. Takové přezdívky v té době musel poslouchat. Všechny mistrovským závodem šmahem zmizely. Skvělým útokem pár kilometrů před cílem si zajistil duhový trikot pro mistra světa. „Viděl jsem spoustu komentářů, že nejsem dost dobrý pro tak dlouhé závody. A teď mám tenhle dres pro celý příští rok,“ usmíval se v cíli.
TADY SLAVIL NAPOSLED. V Richmondu se stal mistrem světa. Od té doby nevyhrál.
Prokletí druhých míst bylo u konce. Ale na jak dlouho?
Čtrnáct dní na to se v nejcennějším trikotu představil na zavíráku sezony v Abú Zabí. A v druhé a čtvrté etapě obsadil jaké? Ano, druhé místo. Začalo prokletí duhového trikotu.
Letošní sezonu zahájil na argentinském etapáku Tour de San Luis, který startoval týmovou časovkou. Ne, s Tinkoffem nedojel druhý, tentokrát „až“ čtvrtý, ale den na to už zase stál těsně pod nejvyšším stupněm.
Z Argentiny se vrátil do Belgie na první kostkovanou klasiku sezony Omloop Het Nieuwsblad. A tady ho porazil jistý Greg van Avermaet - v minulosti ten věčně druhý.
Ani oholené nohy nepomohly
Na Tirreno-Adriatico přijížděl Sagan s vědomím, že ve čtyřech ze sedmi etap může bojovat o vítězství. To ještě netušil, že o něj bude bojovat i v celkovém pořadí.
Hned ve druhé etapě byl triumfu blízko, dokonce vyhrál spurt vedoucí skupiny, ale to už před ním v cíli slavil Zdeněk Štybar. „Peter ukázal, že je šampionem, ale nevyšlo to. Štybar všechny překvapil supersilným útokem,“ řekl sportovní ředitel Tinkoffu Lars Michaelsen. Ale Slovák věděl: „Je to pech, být zase druhý.“
V následující etapě měl skvělou pozici, kterou mu netradičně vytvořili kamarádi z Tinkoffu, ale nechal se zavřít a ve spurtu dojel čtvrtý. V sobotu byl znovu nejrychlejší v hlavním poli, ale před ním dojela skupina šesti cyklistů. „To už se mi snad zdá,“ pomyslel si nejspíš.
Možná i proto si místo nedělní zrušené etapy rozhodl oholit poprvé v sezoně nohy. Do té doby je měl asi jako vůbec jediný v celém profesionálním pelotonu chlupaté. Doufal, že mu i taková drobnost zase pomůže vyhrávat.
Happy that #TirrenoAdriatico has cancelled the stage today, because of snow. I finally have time to shave my legs pic.twitter.com/wirb8rsWUm
A v pondělí k tomu opravdu nebylo daleko. Nejprve vyhrál bonusový sprint, kterým se přiblížil Zdeňkovi Štybarovi v celkové klasifikaci, pak odjel v silné skupině právě se Štybarem, Kwiatkowskim nebo Van Avermaetem. Ten se ale jenom vezl, prý čekal na své týmové kolegy v pelotonu. Když pak ve finiši slovenského šoumena porazil, ten už pěnil vzteky.
„Na Tirrenu jsem byl mnohokrát v úniku s Nibalim nebo Rodríguezem a oba tahali víc než Van Avermaet. Tenhle styl závodění není můj styl. Co s tím můžu dělat? Akorát dál závodit,“ povídal naštvaně v cíli.
„Nebyl to můj obvyklý způsob závodění. Ale byl jsem tam sám a chtěl ušetřit co nejvíc energie. Rozhodl jsem se tak kvůli kolegům Van Garderenovi s Carusem, kteří byli vzadu,“ vysvětloval čerstvý držitel modrého trikotu.
Ale to slovenského šampiona neuchlácholilo. „Jeho obrana? Taky jsem měl vzadu týmové kolegy stejně jako Zdeněk Štybar. To on nemusel jet, ne Greg,“ trval na svém mistr světa.
Do úterní časovky šel s osmisekundovou ztrátou na Belgičana. Věděl, že může vyhrát, že tak blízko k vítězství už na Tirrenu nejspíš nikdy nebude. A že mu konečně může vrátit ty dvě těsné porážky.
Časovku zajel skvěle, ale na Belgičana najel jen 7 sekund. V celkovém pořadí na něj tak ztratil pouhou vteřinu a znovu byl druhý. „Prohrát celkové pořadí o sekundu? To může jen Sagan,“ tvrdil anglický komentátor. „Sakra, nemůžu tomu uvěřit, takový osud... Za to bychom měli vyhrát Tour de France,“ psal zase na Twitteru majitel stáje Oleg Tiňkov.
Fuck. I can't believe it. What a destiny... For this we should win #TdF this year
„Ale nejsem naštvaný. Kdyby nezrušili nedělní horskou etapu, o vítězství bych tady ani nebojoval. Jsem spíš motivovaný,“ řekl Slovák v cíli.
Šanci prolomit prokletí duhového dresu a vrátit porážku neoblíbenému Belgičanovi bude mít Sagan už v sobotu, kdy se jede první z pěti klasických Monumentů sezony - Milán-San Remo.
