DRÁHAŘ Z TRINIDADU. Nicholas Paul během sprintu na mistrovství světa v Glasgow.

DRÁHAŘ Z TRINIDADU. Nicholas Paul během sprintu na mistrovství světa v Glasgow. | foto: Reuters

Když vám zranění přinese štěstí. Jak na Trinidadu vyrostla dráhařská hvězda

  • 0
Když byl malý, rodičům řekl: „Budu fotbalistou. Chci hrát za ty největší kluby světa.“ To se Nicholasi Paulovi z Trinidadu a Tobago nepovedlo, už v mladém věku ho zastavilo zranění. Díky němu však objevil nový talent, dráhovou cyklistiku. A v ní září.

Na dvoustovce s letmým startem drží světový rekord, před dvěma roky na mistrovství světa v Roubaix bral stříbro na pevném kilometru a letos v Glasgow přidal ve sprintu další stříbro. V pondělním finále nestačil jen na nizozemského krále této disciplíny Harrieho Lavreysena.

„Jsem maximálně spokojený,“ radoval se čtyřiadvacetiletý Paul. „Stříbro je velká věc. Pro mě, pro rodinu, pro celou mou zemi.“

V čemž se nemýlil.

Trapas organizátorů. Bezruký šampion dostal za výhru hodinky, vzal to s humorem

Trinidad a Tobago rozhodně není žádnou cyklistickou velmocí. Na ostrovním státě z Karibiku poutá největší pozornost fotbal, kriket či atletika.

Znáte nějakého místního cyklistu? Silničního asi ne, dráhových by se pár našlo, třeba Njisane Philip se zúčastnil olympijských her v Londýně 2012, kde byl ve sprintu čtvrtý. Jenže je spíš výjimkou. Tak jak Paul.

„Věřím ale, že svým příběhem inspiruju spoustu krajanů,“ povídá. „Jedním z mých cílů je otevřít cestu mládeži. Chci aby děti věděly, že když tvrdě pracujete, limitem vám může být jen nebe. Třeba i v cyklistice.“

SPRINT. Nicholas Paul z Trinidadu a Tobago proti Nizozemci Jeffreymu Hooglandovi na mistrovství světa v Glasgow.

Když Paul začínal, ani on však nebyl jiný. Narodil se v patnáctitisícovém Gasparillu na jihu ostrova Trinidad a zprvu chtěl být fotbalistou.

„V místě, kde jsem žil, sice bylo dost cyklistů, někteří byli i dobří. Z mojí rodiny ale nikdo nejezdil, snad jen dědeček. Takže jsem k ní neměl žádný vztah,“ říkal.

Na střední byl součástí školního fotbalové mužstva. Sám říká, že mu kopání do míče šlo a že by třeba měl šanci posunout se ještě dál. Jenže ho v patnácti zastavilo zranění kotníku.

Smůla. Ale paradoxně také štěstí.

Několik týdnů vůbec nemohl chodit. Když mu lékaři dali svolení k pohybu, v rámci rehabilitace si půjčil kolo a vydal se na místní dráhu. „Chtěl jsem se hýbat aspoň takto,“ líčil.

Italský cyklista Ganna vyhrál na MS dráhařů už šestý titul ve stíhačce

I když neměl žádnou pořádnou průpravu, místním trenérům se zalíbilo jeho nadšení, dost možná v něm poznali i talent.

„Nechtěl by ses k nám připojit na tréninky? Třeba jen tak pro zábavu,“ nabídli mu proto záhy.

„A já odpověděl: Proč ne?“ vzpomíná. „Moc jsem o cyklistice nevěděl. Učil jsem se o ní z různých videí na internetu. Proto, když se mě ptáte, jaké jsem měl vzory, ze začátku jsem skoro žádné neměl. Já nikoho neznal.“

I bez nich mu to šlo ale skvěle. Už v patnácti na juniorském mistrovství své země získal medaili snad v každé disciplíně, do které nastoupil. O rok později ho trenéři vybrali do juniorského týmu pro Panamerické hry.

A o další rok později obdržel od Mezinárodní cyklistické unie pozvánku do centra ve švýcarském Aigle, které se snaží vychovávat talenty z ne tak cyklisticky vyspělých zemí.

KDO S KOHO. Nizozemec Jeffrey Hoogland si hlídá Nicholase Paula z Trinidadu a Tobago během sprintu na mistrovství světa v Glasgow.

Právě zde se učil i jistý rodák z Keni Chris Froome, evropskou cyklistiku zde poznávala také současná eritrejská hvězda Biniam Girmay a v úspěšné závodníky se zde vypracovali i mnozí další.

„Bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát,“ pochvaloval si Paul. „Doma nemáme žádný pořádný mládežnický program ani trenéry. Tady se cítíte jako skutečný profesionál. Jíte, spíte, trénujete, nemusíte řešit tisíce dalších věcí.“

I díky tomu se nadále rychle zlepšoval. Bylo jasné, že z něj roste hvězda. A to rovnou světová.

V devatenácti letech se stal držitelem rekordu na letmé dvoustovce, vítězil na Panamerických hrách i hrách Commonwealthu. Na zmíněných mistrovství světa v Roubaix 2021 i letos v Glasgow slavil stříbra. A to ještě přitom na začátku letošního roku při tréninku upadl, zlomil si klíční kost, několik žeber a palec.

Němka Hinzeová získala na MS dráhařů v Glasgow už druhé zlato

On vážně nemá moc hranic, jak s oblibou říká.

Snad jen olympijské hry mu zatím nevyšly. V Tokiu 2021 vyjel ze své dráhy a byl diskvalifikován.

O to větší motivace má ale do budoucna. „Jsem ještě celkem mladý, takže uvidím, kam mě život zavede. Ale Paříži ani Los Angeles určitě neříkám ne,“ vyhlíží.

Třeba na nich bude psát další trinidadskou pohádku.