Němečtí závodníci Peter Hermann a Julian Scheinert na trati 21. ročníku...

Němečtí závodníci Peter Hermann a Julian Scheinert na trati 21. ročníku bikerského závodu Malevil Cup | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Koronaviru i kůrovci navzdory. Lužické hory opět vyhlížejí bikery

  • 0
Přivábili do pozapomenutých Lužických hor tisíce bikerů včetně slavných jmen, vybudovali jeden nejpopulárnějších závodů horských kol v republice pod názvem Malevil Cup lákající na stokilometrovou trať na pomezí Česka a Německa, chystají mistrovství Evropy. Poslední dva roky jsou však pro organizátory a nadšence v čele s Radkem Patrákem velkou zkouškou.

Závodní tradice od roku 2000 i přes několik vln koronaviru běží bez přerušení. Loňský Malevil Cup ale museli pořadatelé přeložit a ke stejnému kroku se rozhodli i letos. Původně se mělo v Lužických horách závodit už za necelý měsíc, nakonec se pojede až 11. září.

„Když jsme loni závod odkládali, mysleli jsme si, že už se to nebude opakovat, ale situace nakonec byla spíš ještě horší než v loňském roce. Letos to přitom má být generálka na evropský šampionát, který se u nás pojede za rok, ale spousta věcí je proti nám,“ říká dlouholetý ředitel mezinárodního bikemaratonu Radek Patrák.

Minulý rok jste kvůli omezením mohli vést trasu jen po českém území. Vrátí se letos do programu německá část?
Ano, pracujeme na tom. Zrovna nedávno jsme byli v Německu za starostou městečka Oybin, kudy pravidelně jezdíme, a domlouvali jsme se, co a jak. Sportovní akce jsou až do konce června v Německu zakázané, i proto jsme se rozhodli k odložení závodu. Chceme nabídnout cyklistům plnohodnotnou trať a rádi bychom objeli závod ve stejném kurzu jako příští rok. Tedy přes malebný Oybin, Jonsdorf i horu Hvozd. Měli jsme schůzku i s německými spolupořadateli, protože nám s organizací závodu vydatně pomáhají místní dobrovolní hasiči a další lidi. Lužické hory jsou malé, navíc je to jeden celek a německá část je velmi pěkná.

Jak se Němci na letošní ročník v současné situaci tváří?
Chtějí, aby závod vedl přes jejich území, je to pro ně dobrá reklama. Když jsem byl v Oybinu, byl tam otevřený jen jeden krámek na pěší zóně a na nádraží, kudy obvykle proudí spousta turistů, nebyla ani noha. Až z toho na mě padla tíseň. Tahle oblast přitom z turistiky žije a Češi tam jsou vítaní hosté.

Přišli jste kvůli koronaviru a překládání závodu o účastníky nebo sponzory?
Pokud jde o naše partnery, situace se hodně změnila. Je těžké někoho žádat o pomoc, když dopředu ani nevíte, jestli a v jakém termínu se nakonec pojede. Pokud jde o bikery, loňský rok limit pro pořádání hromadných akcí byl tisíc účastníků a ten jsme téměř naplnili. Jaké budou podmínky letos, to je zatím ve hvězdách. I to je jedna z velkých nejistot, které nás trápí.

Fotografie z předchozích ročníků Malevil Cupu

Úzkou stezkou sjeli bikeři z hřebene Lužických hor až do Hrádku nad Nisou.

Kolik závodníků pouštíte na trať za normálních okolností?
Pohybujeme se někde na patnácti stovkách. Máme svoje vlastní limity po dohodě se správci CHKO a Lesy České republiky. Je potřeba říct, že pro Malevil Cup není aktuálně problémem jen covid, ale i fakt, že v Lužických horách dochází k masivní těžbě kůrovcového dřeva a cesty, po kterých vedeme závod, dostávají hodně na frak. Máme sice předjednanou trasu, ale může stát, že ji budeme muset ze dne na den měnit. Kůrovec je navíc i na německé straně v Žitavských horách.

Ještě bych se vrátil ke sponzorům. Kolik peněz potřebujete na závod ročně sehnat?
Během běžného ročníku profakturujeme skoro milion a půl korun. Nejsme žádná reklamní agentura, a tak se u nás spousta věcí dělá zadarmo. Kdybychom měli vyplácet mzdu lidem, kteří si na pátek a sobotu berou volno, pohybovali bychom se úplně jinde. Náš závod je ale založen na dobrovolnictví.

Kolik lidí se na něm podílí?
Každý rok necháváme vyrobit přes tři sta pořadatelských triček a většinou jich moc nezbývá. Závod dělají jen ti, kteří ho dělat chtějí, a myslím si, že je to na výsledku znát. Když vám na občerstvovačce někdo podá nápoj, je na něm vidět, že to dělá rád. Je to cítit z ducha závodu. Asi i proto se k nám závodníci rádi vrací.

Kromě amatérských bikerů tu míváte i cyklistické hvězdy. Jakou od nich máte odezvu?
Letos je pro hvězdy samozřejmě prioritou olympiáda, takže uvidíme, kdo k nám zavítá. Ale třeba několikanásobný mistr světa v maratonu Alban Lakata, který u nás také závodil, sleduje náš Facebook. Měli jsme tu i Karla Platta, který pětkrát vyhrál slavný etapový závod dvojic Cape Epic. Zvítězil u nás například i Martin Stošek, který vloni získal bronz na mistrovství světa. Myslím, že on i Kristián Hynek, který se na Malevilu v roce 2012 stal mistrem Evropy, by letos taky mohli přijet.

V příštím roce podruhé uspořádáte mistrovství Evropy v bikemaratonu. Jak velká je to pro vás meta?
Když jsme šampionát dělali poprvé, nevěděli jsme přesně, co všechno to obnáší. Trošku nás to vyčerpalo lidsky i finančně, ale nakonec jsme to ustáli. Říkali jsme si, že už do toho nikdy nepůjdeme, ale pak se to zlomilo a změnili jsme názor. Máme zkušenosti, zkusíme to udělat ještě líp než v roce 2012. Lužické hory si takovou velkou akci zaslouží. Byli jsme zapomenutý kraj, ale spousta věcí se pohnula. Jsou tu nové penziony, bikepark na Polevsku, v Jablonném jsme vykopali z hlíny pumptrackovou dráhu. Funguje Destinační fond Lužických hor, vydává se cyklobrožura, zkrátka se snažíme, aby se tady něco dělo.

Kolik očekáváte v září cyklistů? A nevadí, že se termín závodu „tluče“ s některými dalšími akcemi?
To je hrozná škoda. Bohužel proti nám se pojede Český pohár v cross country, Kolo pro život v Plzni a také kultovní Rallye Sudety v Adršpachu. Je nám to líto, ale Lužické hory nejsou nafukovací a lepší termín jsme nenašli. Myslíme si, že lidé přesto přijedou. Když naplníme tisícovku startujících, bude to super. Věřím, že dorazí i cizinci. I loni jsme tu měli navzdory koronaviru cyklisty z devíti států.

Malevil Cup se po roční pauze vrátí do Německa. Jaké další změny chystáte?
Trochu jsme přestavěli úvodní kilometry závodu, které by teď snad měly být bezpečnější. Pak máme nový úsek v Německu kolem Luže. Jinak se snažíme projet nejlepší místa hor, aby si to lidi užili naplno. Musíme to natrénovat na příští rok, kdy nás čeká mistrovství Evropy.

Pokud už nebudou žádná omezení kvůli koronaviru...
Víte, co je ironie? Původně jsme s evropským šampionátem cílili na rok 2020, ale pořadatelství nám nedali, což bylo štěstí, protože mistrovství bylo loni bez náhrady zrušeno. V červnu se jede letošní šampionát v bikemaratonu ve Švýcarsku, a pokud nás tam pustí, chceme se jet představit jako příští pořadatelé.