Před letošní sezonou se vrátila z nizozemské profesionální stáje Buitenpoort Flexpoint domů, do nového týmu Dukla Praha.
"Konečně můžu závodit zase sama pro sebe," těší se šestadvacetiletá žena z Vyškova. Příští týden jako největší česká naděje pojede na dráhařském světovém šampionátu ve francouzském Bordeaux.
Na jaký výsledek si troufáte?
Budu startovat v bodovacím závodě a ve scratchi. Cílem je být aspoň jednou do 8. místa. Možná to zní trochu divně vzhledem k tomu, že už jsem si z podobných akcí přivezla 8 medailí. Ale konkurence vzrostla.
Vrátila jste se do českého týmu, máte v něm lepší podmínky k tréninku než v zahraniční stáji?
Profesionální týmy jsou čistě o závodění, vaše příprava nikoho nezajímá. V Dukle je o mě kompletně postaráno. Je to takový mateřštější.
Pro Duklu jste navrhovala podobu dresů. Uplatnila jste cit pro módu?
Na to je specialistka hlavně moje sestra. Ale člověk to pak nosí celej rok, tak mi to jedno nebylo. Teď je to hezký, všechno mi sedí. Jindy mívám třeba kraťasy dlouhé přes zadek.
Jezdila jste v nejlepším týmu světa, jak tvrdá byla konkurence?
Bylo těžké se prosadit. I když mi o to loni ani tak nešlo, chtěla jsem se spíš psychicky uvolnit. Nejezdila jsem sama na sebe, byla jsem k ruce ostatním. Ale kdybych se chtěla prosadit, bylo by to dost náročný.
Teď budete jezdit sama za sebe?
Letos bych se měla soustředit na vlastní výkon. Všechno směřuju k olympiádě, potřebuju se znovu naučit závodit.
Zvládáte kombinovat dráhu se silnicí, je to běžné?
Je. Dráha se teď umístila do zimy, spousta holek k ní tak dostala prostor. Proto vzrostla konkurence.
Cyklistika platí za hodně náročný sport. Je to taková dřina, jak se zdá?
Ono se to nezdá, ono to fakt dřina je. Ale zase když člověk přijede znavenej, má za sebou povedenej těžkej trénink, tak z toho má dobrej pocit.
Královnou cyklistiky je ta silniční. Co se vám tak honí hlavou, když se šplháte na nekonečné kopce?
Je to hrozný. Někdy bych to nejradši obrátila a jela zpátky (smích). Pak vyjedete na horu, tam je zima, prší a čeká vás 30tikilometrovej sjezd. Nezahřejete se ani cestou do kopce, natož při sjezdu. Ty jsou navíc fakt riskantní, člověk třeba ani necítí ruce.
Přitom v televizi cyklistika vypadá romanticky, když se jede kolem vodopádů nebo slunečnic.
Takhle to možná vypadá na fotkách a v televizi, ale při závodech to tedy taková pohoda není. Tam tu krajinu ani nestíháte sledovat.
Podle tohoto líčení tedy vypadá dráha příjemněji..
No, tam se zase pohybujete v mnohem větších rychlostech, je to hodně na lokty. Adrenalinová záležitost.
Řekněte, jaká je šance, že Lada Kozlíková vystoupá na olympiádě v Pekingu na stupně vítězů?
To je strašně těžký. Všechno k tomu směřuju, 5. místo z Atén je hozená rukavice. Ale Peking je dál, je tam náročné cestování. Celé zázemí se hůř připravuje.
Cítíte, že cyklistika není v Česku tak populární jako v cizině?
Řeknu vám příklad. Když Ján Svorada vyhrál závěrečnou etapu Tour v Paříži, což je obrovskej úspěch, v Německu to byla první událost. V Česku probíhaly všelijaké fotbaly a tohle snad ani neřekli. To je smutné. Přitom cyklistika je u nás masový sport, lidi zajímá. Ale její propagace je špatná.
 Pro Ladu Kozlíkovou měl být triumf v časovce jejím jubilejním 40. titulem z mistrovství republiky. |
