KOLAPS PŘI ZÁVODĚ. Daan Myngheer zemřel na Korsice na infarkt. | foto: Profimedia.cz

Cyklisté v ohrožení. Smrtelné tragédie mohou změnit peloton

  • 50
Ani boxer, když prolézá mezi provazy do ringu, se nemusí bát o život tolik jako cyklista v pelotonu. Dvě úmrtí během 24 hodin připomínají, jak moc jsou jezdci zranitelní.

Kritika profesionální cyklistiky se dlouho trefovala do jediného nešvaru: dopingu. Když ale německý šampion Marcel Kittel slyšel víkendové zprávy, zlostí vybouchl. „Bezpečnosti závodníků by měla být věnována stejná pozornost jako boji za čistý sport,“ napsal v otevřeném dopise.

Cyklistické tragédie

Wouter Weylandt, Belgie:
Vítěz dvou etap na Grand Tours nezvládl v roce 2011 sjezd z prvního vysokého kopce na Giro d’Italia. Zavadil levým pedálem o zeď, která se vypínala u cesty a přepadl přes svodidla o 60 metrů níž.

Andrej Kivilev, Kazachstán:
Po kolizi se dvěma závodníky v první etapě Paříž–Nice 2003 přepadl přes řídítka a druhý den podlehl poraněním hlavy. Po jeho smrti začali cyklisté povinně nosit přilbu.

Fabio Casartelli, Itálie:
Úřadující olympijský šampion upadl v pyrenejském sjezdu na Tour de France 1995. Zůstal ležet na asfaltu a z bezvědomí se neprobral.

Adresoval ho hlavně Mezinárodní cyklistické unii (UCI) a pořadatelům jednotlivých podniků, kteří se musí bránit, že opravdu myslí spíš na zdraví cyklistů než na zisk.

Během sobotní etapy Critérium International na Korsice si 22letý Daan Myngheer postěžoval na nevolnost a 25 kilometrů před cílem zkolaboval.

Dostal infarkt.

O tři roky starší Antoine Demoitié se o den později zapletl do kolize v domácí klasice Gent-Wevelgem, a než se stačil zvednout, přejela mu přes hlavu doprovodná motorka.

Oba Belgičané v pondělí zemřeli a stali se už devatenáctou a dvacátou obětí za posledních třicet let.

To je víc, než může napočítat většina ostatních sportů. Tak často neumírají omlácení boxeři, vrcholoví hokejisté ani alpští lyžaři, kteří se řítí z kopce i při dvakrát větší rychlosti.

Srdce pod tlakem

„Ty aktuální případy jsou spíše shodou nešťastných náhod,“ tvrdí bývalý český závodník Tomáš Konečný, který nyní trénuje reprezentaci. „Ale určitě bude dobře, když se začne něco řešit a pomůže to ke zvýšení bezpečnosti závodů.“

Rizik číhá na cyklisty hodně. Musí se vyrovnat s extrémní zátěží, když denně šlapou stovky kilometrů, často ve vedru. Tím se zvyšuje riziko srdečních selhání, které kromě Myngheera postihlo také několik špičkových fotbalistů, jako například Antonia Puertu ze Sevilly.

Fotbalisté ale mají výhodu: nemusí se bát neopatrných rozhodčích nebo dokonce fotografů, kteří se na motocyklu snaží urvat co nejlepší snímek. Právě střety s doprovodnými vozidly dráždí jezdce nejvíc.

Španěl Alberto Contador po karambolu Demoitiého prohlásil: „Potřebujeme lepší kontrolu doprovodných motocyklů. HNED!“

Drony místo motorek

Když před třinácti lety zemřel při slavném závodě Paříž-Nice Andrej Kivilev z Kazachstánu po pádu na hlavu, zavedla cyklistická unie UCI revoluční novinku. Do té doby jen doporučené přilby museli závodníci začít nosit povinně.

Také nyní se chystají změny.

Britský deník Telegraph vypočítává nezbytná opatření: Omezit počet doprovodných vozidel a snížit jejich povolenou rychlost.

Řidičům bez licence nedovolit jezdit vedle pelotonu.

A hlavně - televizní signál pořizovat jinak než z aut a motorek.

Na Tour de France v roce 2011 vůz francouzské televize smetl na ostnatý drát Johnnyho Hoogerlanda, který v úniku útočil na vítězství. Od té doby takových případů nebývale přibylo. Loni srazila motorka i favority Sagana nebo Van Avermaeta. Přemýšlí se proto o využití záběrů z dronů nebo kamer na přilbách.

Trenér Konečný ale připomíná, že pádům úplně zamezit nejde. „Bude díra na silnici, škrtnete si o soupeře, o diváka, prasknou vám řídítka a máte hned problém,“ upozorňuje.

Neměly by však končit zbytečnou smrtí.