Když v roce 2021 získala Linda Indergandová na olympiádě v Tokiu bronzovou medaili v cross country, dostala otázku, zda se necítí nepříjemně kvůli své váze. Švýcarka je totiž se svými 65 kilogramy o devatenáct kilo těžší než Sina Freiová, která si v Tokiu dojela pro stříbro. Problematika ideální závodní váhy se mezi sportovkyněmi řeší už spoustu let a Indergandová není jedinou cyklistkou, která začala přemýšlet, jestli nižší hmotnost není náhodou zárukou úspěchu.
Také odcházející královna ženské silniční cyklistiky Annemiek van Vleutenová přiznala, že neustálá kontrola váhy je společně se zraněními stinnou stránkou sportu.
„Mnoho cyklistů má k jídlu složitý vztah. Pokušení jíst je všude kolem vás. Musíte na to myslet dvacet čtyři hodin denně. Já s jídlem bojovala,“ líčila pro nizozemský zpravodajský web Nos.
Loni vyhrála premiérový ročník ženské Tour de France, letos dojela čtvrtá. Připomínala, že je postavou spíše klasikářka a dostat se na váhu, při které může lehce šlapat do hor, pro ni bylo limitní.
Říkala jsem, že jsem změnila svůj jídelníček, a všichni byli spokojení. Ale já? Ano, zrychlila jsem, ale zároveň jsem byla unavenější než kdy dřív. Najednou jsem neměla žádnou chuť k jídlu.
Linda Indergandová
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
